Umístění:
Jižní fronta Přesanického náměstí.
Historie:
Nepomucká fara je, v souvislosti s výběrem papežského desátku, bezpečně doložena roku 1369.1 Je ovšem pravděpodobné, že vznikla brzy po kostelu sv. Jakuba, tedy snad již ve 12. století. V roce 1620 byla povýšena na děkanství.2 Základní kámen ke stavbě nové budovy byl položen 21. června 1678.3 Při velkém požáru roku 1746 byla budova vážně poškozena. Plány na obnovu vypracoval téhož roku Kilián Ignác Diezenhofer.4 Stavba byla znovu poškozena požárem roku 1800.5 V roce 1912 byly zbořeny staré objekty stájí a v následujícím roce byly znovu vystavěny na identickém půdorysu.6
V roce 1929, při příležitosti svatojánského jubilea, došlo k povýšení na arciděkanství.7 Ve třicátých letech zde vzniklo Svatojánské muzeum, následované lapidáriem archeologických nálezů z cisterciáckého kláštera.8 Toto muzeum ovšem dlouho nepřežilo rok 1948, kdy byly naopak dokončeny opravy fasády, při nichž se na průčelí objevily neobarokní ornamenty.
Od září 19369 do násilné likvidace řeholních společenství v dubnu 1950 zde působila Kongregace bratří těšitelů z Getseman, přičemž byly provedeny některé stavební úpravy v západní části druhého nadzemního patra, aby budova vyhovovala řádovým regulím.10
Od roku 1961 do roku 1989 zde sídlilo Vlastivědné muzeum Nepomucka, přímý předchůdce dnešního Městského muzea Nepomuk. V patře byly stálé expozice, v průjezdu lapidárium a v přízemí malá výstavní síň.11 V současné době je objekt opět zcela využíván katolickou církví a je zde plánováno obnovení Svatojánského muzea.
Popis:
Rozměrná barokní patrová budova s vysokou mansardovou střechou.
Průčelí rytmicky členěné lesenami má ve středu průjezd rámovaný radikálně barokním štukovým portálem. Půlkruhově zakončený otvor brány s vrcholovým klenákem je zasazen mezi konkávně předstupující sdružené pilastry, které nesou zalomenou římsu. Ve volném prostoru mezi hlavicemi nápis: „Arciděkanství“. Nad portálem se nachází sdružené okno lemované plochou šambránou s dvojicí uší. Ostatní okna jsou ve středech lesenových rámců, v patře jednoduchá, v přízemí sdružená. Nad okny bohatě zdobené neobarokní suprafenestry, v nichž se střídají palmety a zavíjené kartuše s letopočty či heraldickými znaky, doplněné girlandami, vavřínovými ratolestmi nebo páskovými ornamenty. Pod okny kapky, na vrcholcích lesen čabraky. V jihovýchodním rohu sluneční hodiny.
Budova má pravidelný obdélníkový, symetricky řešený dvoutraktový půdorys. Symetrii narušuje pouze dřevěné trojramenné schodiště, zaklenuté valenou klenbou s výsečemi, vložené severozápadně od centrálního průjezdu. Podsklepena je pouze severozápadní čtvrtina budovy, menší část sklepů je tesána přímo do skalního masivu. Zde by snad mohly být relikty nejstarších stavebních etap. Místnosti v přízemí jsou zaklenuté vždy jedním polem vrcholně barokní křížové klenby, průjezd má pole dvě, oddělené půlkruhovým, mírně stlačeným klenebním pasem. Druhé nadzemní patro je plochostropé s prostými odsazenými fabiony. Západní část patra obsahuje příčky vložené v 30. letech 20. století. Zřejmě v souvislosti se zřízením svatojánského muzea byl upravován sál ve střední části druhého nadzemního patra, zabírající prostor dvou místností.
Krov je mansardový s dvěma patry hambalků a ležatými stolicemi. Zavětrování má provedené ondřejskými kříži.
V interiérech jsou zachované barokní dveře s bohatě zdobenými venkovními závěsy a tepanými krabicovými zámky. Na mezonetu schodiště pokrývá šestihranná cihlová dlažba, průjezd žulové kostky a místnosti především prkenné podlahy. V jihovýchodní místnosti 2NP se dochovala kachlová rokoková kamna z 2. poloviny 18. stol.12 V průjezdu byly instalovány relikty (náhrobky a části architektonických článků) nalezené v bývalém cisterciáckém klášteře.
Za budovou se nachází rozlehlý hospodářský areál na půdorysu písmene U s nespojenými rohy. Ze stodoly ležící proti děkanství zbylo pouze obvodové kamenné zdivo, boční křídla – stáje – nejsou využívána, ale zachovala se včetně mobiliáře ve stavu po posledních úpravách roku 1913.
