Městský dům čp. 152

Umístění:

Jižní fronta náměstí A. Němejce.

Historie:

Roku 1752 koupil barvíř Josef Lenner dva domy, „Knihovský“ od varhaníka Ondřeje Niederleho a „Kanečkovský“ od poštmistra Josefa Táborského. Jeden z nich bude pravděpodobně zachován v jádře dnešního domu. Objekt byl zasažen požárem v roce 17991 a roku 1808 přestavován.2 Tehdy zřejmě pohltil uličku mezi ním a čp. 151. Když 6.7. 1835 hořelo 13 domů v jihozápadní části náměstí, byl opět poškozen, Jan Lenner si poznamenal: „..Při kterém ohni mně obilí a spolu dříví, šatstvo a vše ostatní, za vše škody přes 7.500 fl.w.w. … Bože, zachovej nás od ohně věčného … a dej, aby tento tu poslední byl…“3

Dům byl ve vlastnictví rodiny Lennerů až do 60. let 20. století. Pravděpodobně na konci 19. století získal neorenesanční fasádu, která byla dvakrát utilitárně upravována v 90. letech (1992 a 1996). Především v 60. letech, kdy jej koupil Vojtěch Skřivan, prošel dům i dalšími drobnějšími stavebními zásahy. V roce 1966 byl vybudován záchod, přeložena střecha, o rok později zaveden vodovod, v roce1968 byla výměněna okna v přízemí a opraveny omítky. V následujících dvou letech byla vyměněna i okna do dvora a přistavěn balkon.

V současné době probíhá celková rekonstrukce, při níž byly v interiérech vybourány veškeré ve 20. století vložené příčky. Bohužel byla také kamenná dlažba průjezdu nahrazena keramickou, vyměněna byla i hodnotná vrata, dveře a okna z 19. století.4 Ve dvoře vznikla utilitární přízemní přístavba prostorné prodejny.

Popis:

Patrový městský dům okapové orientace s průjezdem na pravé straně.

Neorenesanční fasáda o čtyřech osách, z nichž boční, přiřazené arytmicky, prozrazují složitý stavební vývoj. Průčelí je horizontálně dělené kordonovou římsou s vlysem s přepadávající vlnou; vertikálně armovanou lesenou s hrubou bosáží, která v patře přechází v armovaný dórský pilastr na soklu. Přízemí s kvádrovou rustikou, kolem vjezdu a dalších otvorů přecházející do klenáků. Okna v patře jsou lemována plochými šambránami, spočívajícími na vysazených parapetech. Parapetní zrcadla zdobí rozvilinové ornamenty, pod masivní korunní římsou se nalézá drobný vlys s florálním motivem. Okna v patře dvojitá čtyřkřídlá čtyřtabulková, mírně zapuštěná. Vjezdová vrata na točnicích s brankou ze soustředně diagonálně skládaných prken s mírně profilovanou hranou byla v září 2009 nahrazena kazetovými s nadsvětlíkem. Dveře a okno v přízemí dřevěné neslohové z 9O. let. Vysokou valbovou střechu kryjí pálené tašky.

V předním traktu přízemí se nachází rozlehlá síň klenutá dvěma poli valené klenby s rozsáhlými výsečemi, spočívajícími na středním pilíři. Úzká chodba a komora, vzniklé ze zrušené uličky, byly při současné rekonstrukci změněny na další schodiště do patra (plochá valená klenba byla stržena – na zdech, v místech odstraněného stropu, byly patrné starší omítky z doby před zastavěním uličky).

Patro je plochostropé, vyjma bývalé černé kuchyně ve středu objektu, dnes koupelny. V těchto prostorách bylo ještě v létě 2009 zachováno množství dvojkřídlých dveří rámové konstrukce (kazetové/částečně prosklené) s vnitřními závěsy a neorenesančním kováním (pol. 19. stol.).

1 BERNDORF (1963): s. 1438-45.
2 Jan Nepomuk Lenner si poznamenal: „1808 stavěl nový dům. Cena cihel…“ (Ibid: s. 1485).
3 Ibid: s. 1482.
4Na fotografii stojí za povšimnutí, jak trojice nových (plastových) oken nerespektuje původní poměr výšky horních a dolních křídel. U starých oken (poslední z nich je zcela vlevo) byl poměr 2:3 a korespondoval s pásovou rustikou. Jde sice o relativně drobný detail, nicméně poněkud pozměňující výraz fasády. Tento příklad smutně vystihuje přístup nemalé části stavebních firem k rekonstrukcím historických objektů. Před výměnou totiž projektant tvrdil, že okna budou sice plastová, ale jinak naprosto stejná !
(c) KROUPA, Pavel (2009): Urbanistický vývoj a památkové hodnoty města Nepomuk.

… zpět na seznam nepomuckých památek …