Kostel sv. Jakuba Většího

Umístění:

Ostrožna nad potokem Muchovka v západní části Přesanického náměstí.

Historie:

Vznik kostela je spojen se stavební aktivitou místního cisterciáckého kláštera. Úvahy o založení kostela ve polovině 12. století potvrdil na počátku 90.let archeologický výzkum, dokumentující kultovní využití areálu již v této době.¹ Zachovaný portálek na jižní straně presbytáře datuje další stavební etapu do 2. třetiny 13. století.

Na přelomu 13. a 14. století byl kostel zcela přestavěn ve slohu burgundské gotiky. Tehdy vznikl dnešní presbytář, na nějž navazovala obdélná loď.² Dle výzkumu provedeného v roce 1992 šlo o masivní opevněnou stavbu, sloužící pravděpodobně i jako pokladnice pro zdejší doly.³ Zmínka o platbě desátku z pomuckého farního kostela z roku 1369⁴ se nepochybně týká této stavby. V téže době (cca 1360-70) byla raně gotická loď zbourána a na jejím místě postaveno bazilikální trojlodí.⁵

V 15. století byl kostel, jakožto opevněný bod, účastníkem bojů. Jako nejpravděpodobnější se jeví rok 1420, kdy byl vypálen klášter.⁶ Zřejmě při vojenské akci byl totiž silně poškozen presbytář. Jeho závěr poté musel být zhruba od poloviny výšky vysokých oken znova vyzděn a samozřejmě zaklenut. Okna, původně (kvůli fortifikačnímu charakteru stavby) zřejmě velmi úzká se středním sloupkem a rozetou, byla rozšířena.⁷ Při opravě byly na ostění oken presbytáře druhotně použity cihelné tvarovky z trosek kláštera. Oprava probíhala nejspíše v 2. čtvrtině 15. století, o čemž výmluvně vypovídá švamberská labuť ve svorníku závěru. Kostel sloužil poté i jako šternberská hrobka.⁸

V letech 1772-1780 byla postavena barokní zvonice,⁹ situovaná poněkud nezvykle východně od presbytáře. Na základě josefínských reforem byl kostel roku 1786 odsvěcen, o rok později jej v dražbě koupilo město.¹⁰ Nejprve byl využíván jako sýpka a sklad prken. Po utilitárních úpravách z roku 1808, jejichž součástí bylo vložení stropů a probourání nových, segmentově zaklenutých oken v přízemí presbytáře,¹¹ sloužil kostel až do roku 1857 potřebám vojenského zásobování.¹²

V letech 1857-59 byl kostel zásluhou krajského hejtmana Tomáše z Putzlacheru a dalších mecenášů rekonstruován a neogoticky upraven.¹³ Tehdy byl také objeven, do té doby zazděný, románský portálek.¹⁴ Kostel byl znovu vysvěcen 20. května 1860.¹⁵

Opravy venkovních omítek jsou poté doloženy v roce 1911, kdy je prováděl zednický mistr Jan Hlína z Radošic.¹⁶

22. července 1952¹⁷ vznikl při opravě věže požár, při kterém shořela její krovová konstrukce a musela být proto zcela rekonstruována. V květnu 1955 se vznítilo elektrické vedení v interiéru. Při opravě byly odhaleny renesanční malby nad vítězným obloukem a ve východním klenebním poli pravé boční lodi.¹⁸ Kostel od té doby opět nebyl až do počátku 90. let využíván ke svému účelu. Na počátku 60. let se ovšem objevily návrhy na jeho využití jako světské obřadní síně, které ale nebyly realizovány.¹⁹ V letech 1992-93 proběhly úpravy interiéru i exteriéru podle projektu Jana Soukupa.²⁰

Popis:

Orientovaná gotická stavba se nachází na nevysokém ostrohu nad potokem Muchovka. Bývalý hřbitov, rozkládající se kolem kostela, je ohrazen kamennou zdí, jejíž jihozápadní nároží je zpevněno válcovou baštou, výmluvně dokládající obrannou funkci areálu. Fragmenty dalších dvou bašt směřují k západu a severozápadu. Před presbytářem je umístěná barokní zvonice spojená s vlastním chrámem jen trnoží.

Hmota kostela je tvořena bazilikálním trojlodím, na nějž navazuje nižší presbytář, k němuž přiléhá ze severu stejně vysoká sakristie.

Presbytář je ukončen polygonálním závěrem ve tvaru pěti stran desetiúhelníka s šesticí venkovních opěrných pilířů, ukončených pultovými stříškami. V pilířích jsou pozoruhodné úzké průchody zaklenuté hrotitým obloukem, začínající ve výši kordonové římsy. Značná je i šířka opěrných pilířů. Pravděpodobně jde o pozůstatek ochozu, tedy relikt fortifikace kostela.²¹ Mezi pilíři jsou vložena vysoká okna zakončená lomeným obloukem, jejichž ostění je složeno z profilovaných keramických tvarovek. Pozůstatkem stavební etapy z 2. čtvrtiny 13. stol. je půlkruhově zaklenutý portálek na jižní straně presbytáře. Portál je vcelku jednoduše profilovaný – nejprve výžlabek, pak oblý sloupek-prut na patce v podobě obráceného echynu. Vlastní ostění dveří je zakončeno sedlově. V nadpraží se nachází tympanon nesoucí ve středu latinský kříž a po jeho stranách dvě kruhové prohlubně (snad původně zdobené malbou). Přestože portálek na první pohled působí, zvláště díky půlkruhovému oblouku, románsky, jde dle názoru A. Macháčka již o produkt přechodného stylu. Nevyřešenou otázkou zůstává, zda-li je usazen na původním místě, nebo až druhotně, protože poslední průzkum nepotvrdil názor E. Vocela o románském zdivu jižní stěny presbytáře. Jako nepochybně románská konstrukce byla zatím identifikována pouze část východní zdi jižní lodi²² (inkriminované zdivo s typicky zařezávanými spárami bylo ponechané odhalené při poslední opravě). Presbytář ukončuje vysoká sedlová střecha krytá taškami, se štíhlým sanktusníkem na hřebeni. Korunní římsa je, stejně jako u ostatních částí kostela, zakončena neogotickým obloučkovým vlysem.

Západní průčelí krásně ukazuje hmotovou skladbu bazilikálního trojlodí s převýšenou střední lodí. V její střední ose jsou nad sebou seřazeny neogotický žulový portál, vysoké okno – obojí zaklenuté lomeným obloukem – a zcela nahoře, v trojúhelníkovém štítě, okula. Po stranách hlavní lodi i obou bočních se nacházejí opěrné pilíře, které jsou, spolu s ostěním portálu a oken, produktem neogotické úpravy, stejně jako nárožní pilíře bočních lodí na severní i jižní straně. Při průzkumu roku 1992 bylo zjištěno, že klenební systém stavby představoval ve své době zajímavou konstrukční inovaci. Úpatí žeber klenby bylo vysekáno přímo z úpatního kvádru a díky tomuto kamenicky náročnému způsobu zpracování byly minimalizovány šikmé tlaky. V nárožích pak, i díky značné síle zdi, nebyl zapotřebí vnější opěrný systém.

Ještě pozoruhodnější je usazení opěrných pilířků v jižním a severním boku hlavní lodi mezi okny. Pilíře totiž nepřecházejí vertikálně do sloupů arkád, ale spočívají na konzolách ve výšce souběhu žeber klenby hlavní lodi. Konzoly zřejmě prostupují celou hmotou zdi a tvoří tak systém jakýchsi „vahadel“, v němž vnější pilíře vytvářejí protiváhu tlaku žeber.²³ Dostavění neogotických pilířů je ukázkovým příkladem, jak při puristických opravách nebyl často pochopen původní konstrukční systém a docházelo k aplikaci šablonovitých představ. Dva vysoké pilíře západního průčelí hlavní lodi mohou přesto mít i opěrnou funkci, protože probourání velikého okna na hudební kruchtu mohlo narušit statiku budovy.

Sakristie je tvořena kvádrovou hmotou s valbovou střechou. K severu má dvě okenní osy s vysokými hrotitými okny, mezi nimi a po stranách opěrné pilíře. Pod okny portály – jeden vedoucí do sakristie, druhý na schodiště k oratoři. Přestože je sakristie produktem novogotických úprav, obsahuje v sobě starší konstrukce. ²⁴

Barokní zvonice má nároží zpevněná dórskými pilastry ve dvou patrech, která odděluje kladí s mohutnou římsou. V každém patře se do všech stran otevírají okna, v přízemí s rovným překladem a frontonem s konvexně prohnutými rohy, v patře zakončená obloukem se zvlněným frontonem. Okna doplňuje ještě drobnější štukový dekor (čabraky, volutově zatočené pásky a j.). Pod konkávně vzdutou korunní římsou se nalézají ciferníky hodin. Věž je zakončená cibulovitou střechou s lucernou. Vchod, situovaný z východní strany, má jednoduchý štukový portál s hlavním klenákem a zvlněným frontonem. Ve věži se dochoval zvon s letopočtem 1585.

V ohradní zdi bývalého hřbitova, rozkládajícího se do 60. let 19. stol. kolem kostela,²⁵ jsou vsazeny kamenné náhrobníky spočívající původně v podlaze chrámu. Pozoruhodné jsou pozůstatky tří bašt dochovaných v hmotě západní zdi (a ve shodné, pravděpodobně druhotně snížené, výšce). Nárožní bašty jsou válcovité. Střední, hranolová, byla využívaná v baroku jako kostnice, o čemž svědčí latinský nápis.²⁶ Na první pohled zaujme především jihozápadní věž s obnoveným kvádrováním, opěrnými pilíři a štěrbinovou střílnou. Právě provedení střílny svádí k dataci již před husitské války. Přesnější určení vzniku tohoto článku opevnění by si vyžádalo samozřejmě podrobnější průzkum.²⁷

V interiéru²⁸ je presbytář zaklenutý dvěma poli křížové klenby s polygonálním závěrem. Žebra obou polí jsou kamenná, včetně konzol, a mají profil hranolu s přechodovým, segmentově vyžlabeným klínem zakončeným oblounem ve tvaru třičtvrtě kruhu. Žebra závěru mají profil vysokého profilovaného klínu zakončeného hruškovcem a jsou terakotová. V jižní stěně je v prvním travé novogotický portál zdobený kraby a zakončený kytkou, tvořící druhou stranu románsko-gotického portálku. V druhém travé byla při poslední opravě nalezena a obnovena gotická nika – privilegované sedilium.²⁹ V protilehlé severní stěně je novogotický portál do sakristie, provedený analogicky k portálu v jižní zdi. Původní raně gotický portál (obložený ovšem v 15. stol. druhotně použitými keramickými tvarovkami)³⁰ je v západním travé. Mezi nimi se nachází renesanční (dórské tvarosloví) mramorový náhrobník Ladislava ze Šternberka z roku 1566.

Bazilikální trojlodí se rozkládá na téměř čtvercovém půdorysu 3×3 travé. Klenební žebra jsou opět žulová, profil bočních lodí a lodě hlavní se mírně liší. Ve střední lodi je jednoduchý klínový, v bočních lodích je ve tvaru hruškovce přecházejícího výžlabky do hranolu. Všechna žebra, stejně jako pilíře, jsou zdobena iluzivním kvádrováním, doloženým již od goticko-renesančního období.³¹ V každém travé se otevírá okno, ve střední lodi samozřejmě bazilikální nad arkádami, probíhajícími v rytmu klenebních polí. Ve středních travé obou lodí jsou pod zmenšenými okny vstupní neogotické portály. V západní zdi se z obou bočních lodí otevírají malá hrotitá, zřejmě neogotická okna. Na klenebních kápích východního travé pravé lodi jsou patrné relikty renesančních maleb. Vedle severního vchodu stojí neogotický náhrobek Gustava z Putzlacheru od A. Wilda z r. 1860.³² Do západního pole střední lodi byla vložená dřevěná neogotická hudební kruchta, na kterou vede točité schodiště. Podlahy jsou pokryté čtvercovými cihlovými dlaždicemi.

Mobiliář je převážně neogotický. Pozornost si zaslouží zejména tři oltáře z roku 1859 od J. Heidelberga s obrazy od Viléma Kandlera. ³³ Na hlavním oltáři je m.j. vyobrazen kostel se Zelenou horou v pozadí.

(c) KROUPA, Pavel (2009): Urbanistický vývoj a památkové hodnoty města Nepomuk.

… zpět na seznam nepomuckých památek …