Archive for the Category »Památková péče obecně «

Pozvánka na seminář „HISTORICKÉ OBJEKTY“

občanské sdružení Topland Brd

vás zve na seminář
„HISTORICKÉ OBJEKTY“
pořádaný v rámci cyklu přednášek DĚDICTVÍ KULTURNÍ KRAJINY

v úterý 25.února od 16:00 hod v přednáškové místnosti Ekocentra ČSOP ve Spáleném Poříčí
ulice Plzeňská 55 (zhruba 100 m od náměstí směrem na Plzeň), účast na semináři ZDARMA

Život na venkově a ve městě se díky nejrůznějším technologiím liší stále méně. Současně s proměnou životního stylu se trochu stírá i „venkovský“ charakter vesnic a městeček. Radám jak uchovat přívětivou tvář venkova a přitom nežít ve skanzenech jsou věnovány dvě přednášky. Vyhrazen je i prostor pro Vaše dotazy a diskusi.
Mgr. Karel Foud / Národní památkový ústav Plzeň
VENKOVSKÝ DŮM NA PLZEŇSKU – POZNÁNÍ, OBNOVA A OCHRANA
Prostor venkovské krajiny i sídel je do značné míry určován množstvím historických objektů, které nejsou v pravém slova smyslu historickými památkami, přesto v sobě nesou odkaz minulosti a spoluvytvářejí charakter místa. Na jejich funkci i provoz jsou však kladeny nové nároky. Budeme mluvit o tom, jak při přestavbách a úpravách těmto objektům neuškodit, nezničit jejich tvář. Jaké prvky jsou typické a důležité pro Plzeňsko, kdy při návratu starých budov do života mohou pomoci moderní technologie a kde je naopak důležité postupovat šetrně a přidržet se tradičních řemeslných postupů.

Ing. Jana Pyšková / autorizovaná krajinná architektka
VENKOVSKÁ ZAHRADA
K venkovským stavením neodmyslitelně patří zahrady. Množství a dostupnost zeleně je pravděpodobně to, co města a venkov na první pohled odlišuje. V současnosti vesnické zahrady přestávají mít prvořadě produkční význam, mnohem více plní funkci okrasnou a rekreační. V závislosti na této proměně se samozřejmě mění i sortiment pěstovaných rostlin. Některé druhy na český venkov neodmyslitelně patří, některé jeho charakter podtrhují a jiným by naopak bylo lépe se vyhnout. Vesnická náVES a městské náMĚSTÍ by se určitě nemělo lišit jen rozlohou a výškou okolních budov. Přijďte si poslechnout jak rostliny pěstovat a kombinovat. Mít u domu rozkvetlou „babiččinu zahrádku“ rozhodně neznamená být otrokem její údržby.

Barokní dům šel k zemi

V místní části Železná Huť právě proběhla demolice zchátralého obytného domu pocházejícího z 18. století. Objekt byl významnou součástí komplexu někdejších zelenohorských železáren.

Budovu někdejšího bytového domu pro zaměstnance panských hutí č.p. 78 a 281 v Nepomuku – Dvorci celý týden bourala těžká technika.

Objekt byl dlouhodobě zanedbáván, mnoho let se v něm nebydlelo, majitelé o něj nejevili zájem, takže se dostal do havarijního stavebně-technického stavu. Objekt příležitostně využívali pouze bezdomovci, vybrakovaly sběrači kovů, vznikla zde i černá skládka. Stav nemovitosti pochopitelně začal vadit i sousedům. Na jaře vydal nepomucký stavební úřad demoliční výměr. Protože majitelé objektu za půl roku nikterak nereagovali, začalo na sklonku minulého týdně s demoličními pracemi samo město Nepomuk. Během několika dní bude stavba kompletně odstraněna.

Budova ovšem patřila k nejstarším v místní části Železná Huť. Tato dnes nepomucká čtvrť vznikla, jak název napovídá, jako dělnická osada kolem panských železáren nejpozději v 18. století. Zelenohorské železárny patřily až do průmyslové revoluce k největším na Plzeňsku. Jejich hamry poháněla voda z Panského rybníka, zbudovaného speciálně kvůli nim. Josefské vojenské mapování z 60. let 18. století zachycuje budovy vlastních hutí na hrázi rybníka i právě demolovaný dům, ležící severovýchodně od nich. Další zástavba složená z drobných dělnických domků, která tvoří dodnes stavební fond čtvrti, vznikala až v následujících desetiletích.

Vlastní areál někdejších železáren je kulturní památkou. Stejně stará obytná budova, nedílně k nim patřící, nikoliv. Demolici proto nestálo nic v cestě. Pracovníci Národního památkového ústavu stačili provést alespoň „záchranný“ průzkum a dokumentaci objektu, včetně jeho zaměření. Nevzhledná břízolitová fasáda domu ale skrývala některá překvapení. Ukázalo se nejen, že dům je opravdu starobylý, že se v něm stále dochovalo mnohé z 18. a 19. století, kdy byl upravován (např. kvalitně tesařsky zpracovaný krov), ale především, že stěny patra byly hrázděné! Nosnou konstrukci tvořily trámy, mezi nimiž se nacházely vyzdívky z cihel spojovaných hliněnou maltou. Celý dům pak původně obsahoval 12 bytů, či spíše světnic pro personál železáren. Šlo tedy o jakousi barokní „bytovku“.

Na jižním Plzeňsku známe jen minimum objektů tohoto typu, tedy bytových domů starých přes dvě stě let. Z plánů víme o podobné dispozici již neexistujícího domu v Merklíně. Velmi pozoruhodné, alespoň tedy v lokálním měřítku, bylo hrázděné patro objektu. 

Je velkou škodou, že zaniká stavba, která významně dotvářela charakter huťské návsi. Navíc stavba, která, jak se ukázalo, až na poslední chvíli, byla ještě cennější, než se zdálo na první pohled. Je asi chyba, že budova nebyla památkově chráněna. Základním problém, ale spočívá především v tom, že se o objekt nikdo desítky let nestaral.

Nepomuk je o památku bohatší. Stal se jí dům čp. 30

Dům č. p. 30 dnes Dům č. p. 30 dnes Autor: Společnost přátel starého Nepomuka

včera 11:33

Nepomuk – Seznam nemovitých památek v Nepomuku na Plzeňsku se na konci června rozrostl.

Ministerstvo kultury do něj totiž po dlouhé snaze místních lidí připsalo dům čp. 30 stojící v Zelenodolské ulici. Téměř tři stovky let stará budova je kromě jiného cenná také tím, v jak autentickém stavu se dochovala.

Pavel Kroupa ze Společnosti přátel starého Nepomuka říká: „Historické centrum města pod Zelenou Horou může mít jistotu, že další jeho součást bude zachována v neporušené podobě i pro další generace.“

Dům je podle Kroupy příkladem typické zástavby Nepomuku v 18. a 19. století. „Jedná se o barokní přízemní městský dům s vysokou polovalbovou střechou, za nímž najdeme nevelký dvorek obklopený zachovalými hospodářskými budovami z druhé půle 19. století. Dům se vyznačuje osobitým průčelím s dveřmi na půdu ve středu štítu, po jejichž stranách se nachází dvojice okének. Jednoduchou fasádu doplňuje v přízemí dvojice oken do světnice a vrata průjezdu. Výraz domu velmi příznivě ovlivňuje urbanistický charakter a genia loci Zelenodolské ulice i celé čtvrti Zelený důl,“ popisuje Kroupa novou městskou památku.

Dům č. p. 30 na archivním snímku

Na místě domu původně stál jiný, který roku 1714, kdy patřil řezníku Matěji Riplovi, vyhořel. Dům, jenž stojí dodnes, vznikl v následujících letech a Nepomuk se jím zřejmě mohl také chlubit, neboť Zelenodolskou ulicí vedl až do 30. let 19. století hlavní tah na Plzeň, takzvaná Pilsner Gasse.

S nápadem prohlásit čp. 30 za kulturní památku přišla právě Společnost přátel starého Nepomuka. Snahu jejích členů svým doporučením podpořilo také plzeňské pracoviště Národního památkového ústavu.

Dům vždy sloužil k bydlení, během 20. století se dočkal několika drobných adaptací (vestavba koupelny, rozvody inženýrských sítí). Poslední dva roky byl neobydlený, což se ale změnilo.

Dnes už totiž dům nové majitele má, a ti si prý díla jejich předků váží a mají tedy zájem objekt zachovat v co nejpůvodnějším stavu.

Nová památka se proto v brzké době dočká nezbytných udržovacích prací, žádná razantní rekonstrukce se ale obávat nemusí. „Dobrou zprávou pro vlastníky je, že díky statusu kulturní památky mohou žádat o dotace na stavební práce, které přispívají k zachování jejích památkových hodnot,“ dodává Kroupa.

Autor: Pavel Korelus

http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/nepomuk-je-o-pamatku-bohatsi-stal-se-ji-dum-cp-30-20130703.html

Co pokazil rok 2012

Velikonoce jsou pryč a zima stále nechce předat vládu nad počasím jaru. Jako by věděla, že jsme ještě nesplnili jednu z nepsaných povinností našeho spolku a nepodívali se kritickým okem na opravy a rekonstrukce spáchané na historickém stavebním fondu města Nepomuku v předchozím roce.  Před začátkem zednické sezóny je taková rekapitulace nepochybně žádoucí, stojí za to poučit se z chyb předchozího roku a neopakovat je, pokud možno, znovu. A jaká je to radost, najít pozitivní příklad hodný následování!  Protože ale historické jádro Nepomuka požívá jen jakési bezzubé ochrany skrze regulativ v územním plánu, půjde v tomto článku spíš o neveselé vyprávění o tom, kam směřuje ráz jednoho venkovského městečka bez svazujících intervencí státní památkové péče.

Začneme tam, kde jsme před rokem s nevelkými očekávánimi skončili. Dům č.p. 147 na rohu náměstí a Husovy ulice získal loni úžasná plastová okna, jejichž (ne)vhodnost jsme tu podrobně probírali. Letos se dočkal novotou zářící fasády, a to doslova. Odstín žluté barvy je, jak se stává poslední dobou nehezkým zvykem, poněkud sytější a jasnější, než by bylo záhodno. Není to ale jediný lapsus, kterého se stavebník se stavitelem dopustili. Štuková výzdoba novorenesanční fasády byla oproti původnímu stavu mírně zjednodušena, špricovaná bosáž kolem dveří je najednou hladká, šambrány kolem oken v přízemí ztratily profilaci, aby získaly jakýsi až kubistický výraz. Doplnění v 2. polovině 20. století odstraněného neorenesančního dekoru na stěně do náměstí se samosebou nekonalo. Historizující krámské poutače, nepochybně inspirované, stejně jako celkový způsob opravy, protějším domem čp. 131, to nezachrání.

Tato konstatování nemají být nemilosrdným ortelem nad provedenou rekonstrukcí. Je třeba ocenit, že majitel měl snahu ráz domu zachovat. A se zamhouřením obou očí lze připustit, že se mu to na místní poměry celkem podařilo. Následováníhodný, natož pak ideální, příklad obnovy historické stavby to ale bohužel ani náhodou není.

Hned o kus výše na cestě Husovou třídou narazíme na někdejší Sejčkovu kovárnu čp. 142. Jeden z památkově nejhodnotnějších nepomuckých domů dostal na první podhled pořádnou dardu – a stačilo k tomu vyměnit pár oken. Co natom, že ta původní zdobila dům od počátku 19. století a šlo tedy o jedny z nejstarších dochovaných oken ve městě? Navíc dochovaná kompletně, v rozsahu celé uliční fasády! Co na tom, že majitelé zde nežijí a dům využívají jako rekreační objekt jen pár týdnů v roce? Co na tom, že plastová okna vhodnému mikroklimatu v interiéru sporadicky obývané stavby rozhodně nenapomohou? Plány majitele nezvrátila ani odbornice z NPÚ, která se snažila zápory chystaného zásahu ozřejmit. Dům není, přes své hodnoty, památkově chráněn, takže modernizaci nestálo nic v cestě.  Objekt obsahuje v interiéru spoustu dalších hodnotných prvků, stále jde o jeden z neautentičtěji dochovaných klasicistních městských domů v Nepomuku. Přesto stačilo málo, aby byl jeho výraz silně poškozen. Dle vyjádření majitele se v letošním roce můžeme těšit na luxfery, které nahradí dožilé okenní výplně v přízemí.

V loňském roce byla také dokončena takzvaná „Revitalizace centra města Nepomuk.“ Projekt za desítky miliónů spočíval především v rekonstrukcích povrchů některých místních komunikací. Zejména úprava prostranství u rybníčku Na Kaplance ovšem překonala vše, o čem jsme psali loni v případě Přesanického náměstí.  Nejlevnější typ zámkové dlažby pokryl nejen, v této lokalitě ne zcela nutné, chodníky, ale i naprosto nesmyslně „vybetonované“ prostranstí před rybníčkem, které prostě nemohlo být dál zatravněné.  Ony metry parteru, zbytečně pokryté betonovými prefabrikáty, představují nejen necitlivý vpád současného stavebního průlmyslu do této okrajové zóny historického jádra, která si donedávna zachovávala ráz „venkovských humen“, ale nejsou ani ukázkou příliš hospodárného nakládání s veřejnými prostředky.

V Plzeňské ulici, v úseku od svatojánského kostela k poště se v rámci téže investiční akce sice více méně jen znovu položila původní dlažba, ale i zde je bohužel leccos k vytknutí. Předně zanikla malebná mozaiková dlažba před obchodem „U Petrů“. Plocha byla uniformě předlážděna standartními žulovými kostkami 10×10 cm. Historická prvorepubliková stopa neměla v projektu zřejmě co dělat. Nepomohlo ani naléhání památkářů ani majitelky přilehlého obchůdku. Co kdyby městu kvůli těm pár metrům neproplatili dotaci? Také přeložení kamenných „plzeňských“ ploten před samotným chrámem se událo s takovým řemeslným umem, že je záhadou, proč k němu vůbec došlo, když je chodník stejně nerovný jako předtím? Snad aby bylo možné některé desky přeříznout, osadit obráceně či jinam?

Kapitolou sama pro sebe jsou litinové sloupky – nejen ty před kostelem, které kvůli ochraně historické dlažby do ní pronikají desítkami šroubů, ale především ty v ploše náměstí. Přehražení veřejného prostranství řetězy napomáhá jen další fragmetarizaci tohoto ústředního městského prostoru, který by přitom potřeboval zásah přesně opačný.

Zavítejme ale konečně do Zeleného Dolu. Tato malebná, ačkoliv nevýstavná, čtvrť byla ještě před nedávnem jakýmsi nepomuckým Žižkovem. Drobné dělnické domky dodávaly této lokalitě svébytné, proletářské kouzlo. O jejich postupném zániku jsme si vyprávěli již před rokem.

Letos proto začněme něčím trochu povzbudivějším.  Domek čp. 32 v Zelenodolské ulici se konečně dočkal fasády. Je pravděpodobné, že při jejím ztvárnění se majitelé inspirovali původní plánovou dokumentací z konce 19. století, která je uchována ve stavebním archivu městského úřadu. Kazetová vrata průjezdu, bosované lesény, šambrány kolem oken. Odpusťme pro tentokrát stavebníkům plastová okna a podívejme se na další nedostatky tohoto jinak chválihodného záměru. Především je to značně rozšířený nešvar, kdy šambrány „levitují“ kolem oken. Chybí jim totiž dostatečně hmotná parapetní římsa, či spodní linie pasparty, na níž by stály. Oproti původnímu řešení je také výraz průčelí poněkud disproporční. Proč? Protože došlo ke zvýšení korunní římsy nadstavbou obytného podkroví. Přitom by stačilo doplnit v liniii původní korunní římsy ještě římsu kordonovou a nad ní případně i iluzorní mezonetová okénka a průčelí by se hned mílovými kroky přiblížilo klasickému proporčnímu kánonu. O tom, že detail štukatérského řemesla zdaleka nedosahuje úrovně, která byla standardní před sto lety, je již pomalu zbytečné hovořit.  Přesto, stejně jako v případě čp. 147 v Husově ulici, je třeba přístup vlastníků nakonec spíše pochválit. Už třeba jen kvůli hmotové skladbě (znovu) stavěných objektů ve vnitrobloku, které perfektně zapadají do panoramatu města.

O kousek dál v Zelenodolské ulici se choulí domeček č.p. 56. Má nového majitele, jehož ctí, že na chaloupku neposlal bagr. Domek má novou střechu, byl zachován její sklon a tedy i, zřejmě barokní, krov. Ani její plocha nebyla rozsekána množstvím vikýřů.  Krytina by samozřejmě mohla být jiná, ale bobrovky jsou opravdu drahé a težké.  Další úpravy, které s domkem vlastník provádí, si již pochvalu nezaslouží. Obligátní plastová okna i dveře nejsou do zavlhčeného domku to pravé ořechové. Také je důvodné podezření, že stejně jako okna a vstupní dveře z 20. let dopadly i dveře interiérové, pocházející někdy z přelomu 18. a 19. století. O osudech zdejší černé kuchyně nám také není nic známo. Můžeme se za ni modlit.

V souběžné Klášterecké, či správněji Klášterské ulici, původní to cestě do Kláštera, ukončíme naše dnešní putování Nepomukem. Nejprve jedna, možná úsměvná, ale přesto pozornost zasluhující záležitost. Rodinný domek č.p. 46 se vyznačoval někdy v letech „normalizace“ vystavěným patrem s neforemným štítem o nízkém sklonu. Současná nástavba spojená s úpravou sklonu střechy ukazuje, že právě tento detail napomáhá kontextuálnějšímu zapojení stavby do okolí. Samozřejmě, že průčelí domu není nijak architektonicky vydařené, ale možná právě proto je dobře viditelné, že zvýšení hřebene střechy představovalo v tomto případě krok správným směrem.

Jen o kousek dál směrem z města narazíme na chalupu č.p. 40. Průčelí objektu nevynikalo právě ladnými proporcemi již několik desetiletí. Velkoformátová čtvercová okna a břízolitová omítka brčálového tónu udělaly s chaloupkou své již někdy v 60. letech. Bohužel ani současné úpravy vzhled domu nijak kvalitativně neposunují. Naopak zde, v opozici k nedalekému č.p. 46, došlo ke snížení sklonu střechy.  Spolu s její asymetričností způsobenou zastřešením verandy či přizdívkou předsíně je jasné, že nejde o úpravy, které by objektu pomohly v zapojení do rázu místa.  Když odmyslíme neproporčnost průčelí, odkazuje nový výraz domu spíše někam do podhůří Alp.  A pokud prozradíme, že objekt vlastní jeden nejmenovaný vrcholný představitel města, mimo jiné i člen komise památkové péče, vyjevují se současné stavební zásahy v historickém centru města ještě v jiném světle. Nepochybně se tedy v letošní stavební sezóně máme zase na co těšit.

Nerad bych, aby tento seriál dospěl k masochistickému opěvování necitlivých rekonstrukcí starých domů, ale pokud se v dohledné době nezmění přístup většiny majitelů nemovitostí i lokální politické reprezentace k historickému kulturnímu dědictví v našem městě, nelze čekat žádnou podstatnou změnu.

Takže nashledanou příště u dalších neveselých historek z budovaní moderního maloměsta.

Venkovský dům v proměnách času
Pozvánka na přednášku

„Venkovský dům v proměnách času“, tak nějak by se mohla jmenovat přednáška Karla Fouda na téma lidového domu na Plzeňsku.

Lidová architektura je jednou z oblastí památkové péče, která po hradech, zámcích nebo církevních stavbách zaujímá velkou pozornost v očích laické i odborné veřejnosti. Již na přelomu 19. a 20. století se touto svébytnou kategorií památek začalo zajímat několik badatelů a to i na jižním Plzeňsku. Zájem o studium vývoje venkovského domu později neutuchal, spíše naopak. V období 2. poloviny 20. století bylo několik desítek cenných venkovských budov prohlášeno za kulturní památky. Po r. 1990 došlo jen v dnešním Plzeňském kraji k vyhlášení plošné památkové ochrany u více než pěti desítek lokalit.

Venkovský dům, jeho historický vývoj, stavební konstrukce, účelnost a krása, památková ochrana, to vše je tématem značně obsáhlým a pestrým.

Foudova přednáška se v prvé řadě věnuje lidové architektuře na jižním Plzeňsku, opomenuto ale nebude ani několik dalších příkladů venkovského domu pocházejících z jiných regionů Plzeňska. Mluvené slovo je doprovázeno množstvím dobových i aktuálních fotografií.

Pokud Vás téma zajímá, přijďte v sobotu 15. září ve 14 hodin do Rodného domu Augustina Němejce v Nepomuku.

Akce je součátí vzdělávacího cyklu Historie a kulturní dědictví Nepomucka, který byl podpořen SZIF prostřednictvím grantového programu MAS Sv. Jana z Nepomuku.

Vstup je tedy, jako vždy, zdarma.

Nepomuk před sto lety

Výstava historických snímků

 

Nová výstava, kterou jsme pro vás připravili, přibližuje, jak vypadal Nepomuk, či jeho nejbližší okolí, na přelomu devatenáctého a dvacátého věku. Většinou jde o zvětšeniny dobových pohlednic, nechybí ale ani soukromé fotografie či litografie.

Výstava se zabývá, jak lze od nás očekávat, především architekturou a urbanismem, tvářností města, a to nejen po estetické, ale i funkční stránce. Jejím cílem je jisté porovnání veřejného prostoru i staveb našich předků s tím, co obklopuje nás. Tedy vlastně kvalita životního prostředí v tom nejvlastnějším slova smyslu. Tato hodnota nebyla našim předkům lhostejná, naopak jí, jak ukazuje expozice, věnovali mimořádnou pozornost. Dnešního člověka tak nezřídka překvapí, jaký klid a harmonie přímo vyzařuje z těch starých pohledů.

Cílem výstavy tedy není jen pouhé seznámení s historickou tváří města. Chce provokovat k zamyšlení a k diskuzi nad kvalitou současné architektury a urbanismu, chce vyzývat k ochraně nemovitého kulturního dědictví našich předků.

Expozice Nepomuk před sto lety je volně ke shlédnutí ve vstupní hale Zelenohorské pošty a potrvá až do konce října 2012.

 

Výstava fotografií vydá svědectví o toku času

 

 

            Ve čtvrtek 7. června se v Nepomuku uskuteční první vernisáž putovní výstavy Svědkové času. Výstava představí tři desítky snímků od dvanácti různých autorů, které zachycují variace na společné téma a tím je historická stavba a naše životní prostředí.

Vlastní výstava vznikla prostřednictvím veřejné fotografické soutěže, která probíhala v dubnu a květnu a do níž se mohl zapojit kdokoliv. Stačilo, aby splnil jednoduchou podmínku: vyfotografovat libovolnou památku, historickou stavbu, výtvarný či architektonický detail na území Nepomucka a Spálenopoříčska, snímek opatřit informací, o jakou stavbu se jedná, a případně stručným komentářem a zaslat jej na mailovou adresu soutěže.

Prostřednictvím dvanácti objektivů a čtyřiadvaceti očí se tak podařilo shromáždit přes tři desítky pohledů na historický stavební fond v regionu. Záběrů, které přibližují krásu zděděnou po předcích, varují před chátráním památek, nebo jen ukazují poetiku stáří či melancholickou estetiku zániku. Pohled každého z autorů je zkrátka osobitý a tak to má být.

A co je vlastně cílem výstavy? „Poukázat na problematiku ohroženého kulturního dědictví, trochu ji zviditelnit a připomenout veřejnosti, a to nejen obecně, ale na zcela konkrétních objektech. Třeba to pomůže záchraně některých z nich, možná se najde kultivovaný investor nebo parta místních patriotů, kteří přidají ruku k dílu a pomohou něco zachránit a uchovat. Anebo si alespoň někdo uvědomí, jak mohou být staré věci krásné,“ říká jeden z organizátorů Pavel Kroupa.

Aby výstava splnila svůj účel, je potřeba, aby ji mělo možnost vidět co nejvíce lidí. Bude proto putovní a vstup na ni bude samozřejmě zdarma. První zastávka bude v Nepomuku, následovat budou Žinkovy a Spálené Poříčí, další obce se dle zájmu mohou přidat.

 

První výstava z putovní série tedy odstartuje 7. června v 18 hodin, a to v prostorách Zelenohorské pošty v Nepomuku. Jako výstavní síň bude mít premiéru vstupní hala domu. Prostor je přístupný bezprostředně z ulice, což umožní shlédnutí snímků i náhodným kolemjdoucím. Halu navíc příznačně zdobí obnovená výmalba z konce 19. století. Ideální prostor na meditaci nad ochranou historického kulturního dědictví.

Výstava potrvá do konce července a přístupná bude každý den mimo pondělí od 10 do 18 hodin. V srpnu se přesune, jak již bylo avizováno, do Žinkov.

Fotosoutěž chce pomoci památkám

Již jen deset dní zbývá do uzávěrky fotografické soutěže Svědkové času.

Akce si klade za cíl především upozornit na chátrající historické objekty a obecně popularizovat historický stavební fond. Tématy snímků tedy mohou být nejen památky bezprostředně ohrožené zánikem, ale i jakékoliv další stavby a drobná architektura, sochy či křížky v krajině. Vše, co oplývá puncem stáří a pozitivně dotváří veřejný prostor, naše životní prostředí.

Fotografie nemusí být dokumentární, naopak mohou mít umělecký rozměr, pouze musí zachycovat tematicky vymezený objekt či jeho část. A také musí být pořízeny v oblasti Nepomucka nebo Spálenopoříčska, tedy na území MAS Sv. Jana z Nepomuku, která tuto akci podpořila z grantového programu Startér.

Vybrané snímky budou velkoformátově vytištěny, zarámovány a vydají se na putovní výstavu krajem. I v lecjaké zapadlé vesničce se tak budou moci lidé seznámit s hmotným kulturním dědictvím svého regionu.

Organizátoři doufají, že tímto způsobem, tedy doslova zviditelněním památkového fondu, přispějí k ochraně či záchraně alespoň některých historických staveb. A i kdyby se díky výstavě nezlepšil osud ani jedné památky, samotné fotografie zachytí něco z jejich pomíjivého kouzla.

 

Každý, kdo rád fotí a chce se zapojit, má tedy poslední možnost. Příjem snímků končí 30. dubna o půlnoci. Podrobnosti a podmínky soutěže jsou k nalezení na stránkách projektu www.svedkovecasu.cz.

 

Kontakt:

Pavel Kroupa

vedoucí projektového týmu

Tel: 731 015 547

E-mail: stary.nepomuk(Q)seznam.cz

svedkovecasu(Q)gmail.com

 

Web: http://svedkovecasu.cz

 

Projektový tým vznikl jako neformální sdružení nadšenců, kterým není lhostejný osud starých domů. Někteří z těchto lidí jsou členy Společnosti přátel starého Nepomuka a Fotoklubu Nepomuk.

Projekt Svědkové času získal zvláštní cenu poroty v grantovém programu Startér MAS Sv. Jana z Nepomuku, zaměřeném na inovativní a veřejně prospěšné projekty.

 

 

 

 

 

 

 

Rok jedenáctý očima památkáře

 

Jaro je tu v plném proudu, takže je nejvyšší čas na další roční ohlédnutí, malou rekapitulaci stavebních zásahů spáchaných v sezóně 2011 ve starém Nepomuku. Stejně jako vloni se podíváme na dotyčné opravy, rekonstrukce a novostavby z hlediska památkové péče, přiblížíme si, jak pomáhají zachovat či naopak poškozují místní nemovité kulturní dědictví a ráz města.

 

Začněme akcí rozhodně největší, alespoň co se dotčené plochy i rozpočtu týče, a to rekonstrukcí parteru Přesanického náměstí a části přilehlých ulic.

Pomineme ultraortodoxní stanovisko, hlásající, že toto prostranství nikdy plošně dlážděno nebylo, což mu dodávalo jisté venkovské kouzlo – a proto bylo žádoucí tento stav zachovat. Nejen panu faráři, ale i dalším obyvatelům a návštěvníkům těchto míst přeci jen bahnitý povrch přišel spíše nepraktický než romantický a i ostatní veřejná prostranství v Nepomuku byla dlážděna postupně během věků, někdy až v průběhu 20. století. Takže řekněme, že vydláždění náměstí u sv. Jakuba bylo přirozeným pokračováním dlouhodobého trendu a pojďme se blíže podívat na jeho provedení.

Z hlediska archeologů lze mít výhrady k hloubce i způsobu zhotovení podkladních vrstev. Z technologického hlediska šlo nesporně o rozumný krok, ale za cenu likvidace téměř metru historie. Snad alespoň záchranný archeologický výzkum lokality, vlastního jádra raně středověkého osídlení Nepomuka, který si stavební akce vynutila, přinese nějaké nové poznatky o našich nejstarších dějinách.

Vlastní provedení povrchu má dvě roviny. Prvním je koncept sjednocení parteru. Způsob vydláždění odstraňuje výškové i strukturální rozdíly mezi chodníkem a vozovkou, sceluje povrch do jediné plochy. To pomáhá lépe vyniknout nepravidelnosti uliční linie a  podtrhuje rostlý charakter městského prostoru, který tím zároveň sjednocuje. Odlišnou barvou části dlažby jsou decentně vytyčena parkovací stání. Jen bílý pruh z menších chodníkových kostek, probíhající středem komunikace, tento zdařilý koncept zbytečně narušuje. Tím se dostáváme k vlastní dlažbě. Zvolený materiál, tedy klasické žulové kostky o hraně 10 cm, se sice používal v 19. i 20. století běžně na úpravy vozovek, jejich aplikace na větších plochách a prostranstvích je ale spíše ojedinělá. Pokud by projektant vzhlédnul pro inspiraci k náměstí A. Němejce, udělal by mnohem lépe. Dlažba z přírodního kamene, obvykle získaného sběrem z polí nebo jako odpad z lomů, byla užívána častěji i vzhledem k pořizovací ceně. Dnes je nabízena i komerční varianta z lomového kamene. Neuspořádaná skladba takového dláždění má ve větší ploše mimo jiné pozoruhodný výtvarný efekt. V honosnějším prostředí se pak pro vydláždění prostranství používal naopak větší formát než klasická kostka. Obě tyto varianty by tedy byly nepochybně lepší. Proč tedy byla zvolena ta nejfádnější? Snad kvůli ceně nebo možná proto, že až do samé realizace nikdo na radnici pravděpodobně netušil, co za dlažbu sem vlastně přijde.

Mobiliář, který zabydlel prostranství, je klasický litinový. Taková konzervativní volba, co nic nepokazí, ale také nic nespasí. Jestli si totiž někdo myslí, že osazením neorenesančních svítidel a košů uchová historický ráz jádra města, tak je na omylu. Na ten mají mnohem větší vliv než městský mobiliář fasády okolních domů. A jestliže ty se na jedné straně ulice rozpadají, aby na druhé byly modernizovány plastovými dveřmi, okny a sokly, žádná akantová rozvilina na pouliční lampě to nezachrání.

Jak tedy shrnout vydláždění Přesanického náměstí jednou větou? Není to špatné, ale zdaleka ani bezchybné. Můžeme samozřejmě jásat, že to nevyasfaltovali jako za Michka, ale to by bylo jako si libovat, že mám jednu nohu, když bych taky nemusel mít žádnou.

 

Přímo s Přesanickým náměstím sousedí areál děkanského kostela sv. Jakuba Většího. Oprava, která zde vloni proběhla, nebyla ani velká a pro nezasvěcené oko není ani moc viditelná. A tak by to konečně v případě památek mělo být vždy. Pomalu, po kouskách a citlivě. Hnidopich dodá: a neustále.

Prozradím, že šlo o rekonstrukci dvou opěrných pilířů presbytáře (místa zásahů prozrazuje nový nátěr). Byla dožilá nejen jejich omítka, pocházející z opravy na počátku 90. let. Eroze, vzniklá působením povětrnostních vlivů, začala ohrožovat již i vlastní zdivo, které bylo třeba sanovat. Akce byla z větší části spolufinancována z dotace ORP Nepomuk.

 

Drahně let načatá rekonstrukce zajímavého pozdně barokního domku čp. 170 v Plzeňské ulici se vloni o kousek posunula. Došlo k výměně oken. Přestože oproti jiným případům z této památkově cenné ulice nejde o žádnou tragédii, přesto je na zásahu vidět, že není ideální. Okna jsou sice naštěstí dřevěná, ale oproti původním již nejsou osazená v líci fasády. Okamžitě došlo k proměně výrazu domu i zbytečně násilnému zásahu do jeho hmoty (osekání okrajů okenních otvorů). Stačilo přitom pouze vyjmout stará vnější okna a na jejich místo osadit přesné kopie. Možná by dokonce stačila i pouhá repase s osazením izolačních dvojskel. Takový postup by byl nejen citlivější, ale možná i levnější.

Smutné je, že podobné zásahy, jako je tento případ, patří nejen v našem městě k těm šťastnějším. Většina majitelů (dodavatelů?) volí do historické stavby naprosto nevhodné plastové profily.

 

To je také případ objektu stojícího jen o pár desítek metrů dál – budovy České pošty, původně vily MUDr. Podzemského. Strohá modernistická patrová budova vynikala solidně zpracovanými řemeslnými detaily. Výměna oken a dveří se řídila heslem: za málo peněz hodně umělé hmoty. Zmizely tak nejen elegantní špaletová okna a masivní vstupní dveře, ale nakonec i pozoruhodné vitrážové okno s geometrickým vzorem umístěné nad mezaninem  hlavního schodiště. Nejsem si jist, jestli tepelné úniky na schodech byly tak masivní, že dům musel přijít o takový krásný umělecký detail.

 

Další příklad nevhodnosti plastových oken nám poskytuje rekonstrukce měšťanského domu čp. 147 na rohu Husovy ulice a náměstí. Abych se neopakoval, tak pouze poukáži na fakt, že díky způsobu osazení došlo ke zmenšení světlosti okenních otvorů. Změnu výrazu průčelí a zánik památkových hodnot vázaných na historický originál snad již není ani třeba zmiňovat.

Jistou útěchou snad může být skutečnost, že vstupní dveře z Husovy ulice (poč. 20. stol.) byly zachovány a vcelku citlivě opraveny (pouze kování trochu kazí dojem). Je tu i veliká naděje, že neorenesanční fasáda do ulice bude zachována a opravena. Shodná bývala i do náměstí, jak se můžeme přesvědčit z dobových fotografií. Na její obnovu bych ale příliš nesázel. No uvidíme.

 

V loňském roce jsme zakončili putování po Nepomuce v Zeleném Dole příkladem kontextuální novostavby. Dnes tu máme další, která tentokrát nahradila někdejší poštovskou chalupu čp. 43. Objekt je sice vyšší a širší než původní stavení, takže již není tak romaticky schoulené pod skalou. Přesto díky typu a sklonu střechy i výrazu průčelí nepůsobí nikterak násilně či nepatřičně.

Je ovšem třeba si také připomenout, že díky této novostavbě zaniklo jedno z posledních stavení s funkční černou kuchyní v Nepomuku.

 

Další demolice proběhla hned o kousek vedle.  Z klasicistního domku s číslem E21 zbývala v době pořízení fotografie již jen torza zdí. S každou takovou demolicí odchází nenávratně hmatatelný kus minulosti, mizí neobnovitelné hodnoty. Je proto dobré si před každým takovým zásahem uvědomit všechny jeho důsledky. Nyní můžeme již jen doufat, že nový objekt bude alespoň podobně citlivě řešený jako předchozí příklad.

 

Tolik malý exkurz do loňské stavební sezóny v Nepomuku. Mrzí mě, že majitele a stavebníky většiny zmíněných objektů zřejmě nepotěšil. Na druhou stranu je takovéto nastavené zrcadlo zapotřebí. Poskytuje totiž naději, že si přeci jen někdo z uvedených slov něco vezme k srdci a některé z budoucích rekonstrukcí budou citlivější.

Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností

Ministerstvo kultury vyhlásilo program Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností pro rok 2012. Zájemci mohou podávat žádosti u příslušných obecních úřadů do 28. února.

Cílem dotace je zachování a obnova nemovitých kulturních památek, které se nalézají mimo památkové rezervace a zóny a zároveň nejsou prohlášeny národními kulturními památkami. Tyto prostředky je možné využít i na obnovu movitých kulturních památek za podmínek stanovených v zásadách programu. Potřebné informace a odbornou pomoc poskytuje vlastníkům ministerstvo a také příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

V závislosti na schváleném státním rozpočtu stanoví Ministerstvo kultury finanční kvóty na příslušný rok pro jednotlivé obce s rozšířenou působností. Důležitý je počet kulturních památek a jejich stavebně technický stav. Pokud tyto obce neprojeví zájem o spolupráci s ministerstvem, pak jsou nevyužité finanční prostředky převedeny do rezerv a případně rozděleny v doplňkovém kole.

V loňském roce bylo ve dvou základních kolech navrženo 794 akcí obnovy památek za více než 140 milionů korun.

Bližší informace k tomuto programu na území ORP Nepomuk Vám podá Odbor školství, kultury a památkové péče MÚ Nepomuk – pí. M. Rašínová: maria.rasinova(q)urad-nepomuk.cz, tel: 371 519 743