Umístění:
Jihovýchodní fronta náměstí A. Němejce.
Historie:
Kolej byla založena na základě odkazu Václava Vojtěcha ze Šternberka z roku 1707. Narovnání mezi státem (vůči němuž měl V.V. Šternberk pohledávku) a Řádem zbožných škol (Piaristy), jemuž byla nadace dedikována, však probíhala až do roku 1820. Další dobu pak trvalo, než nadační jmění dosáhlo prostřednictvím úroků dostatečné výše. V roce 1857 došlo k dohodě s městem, že místo gymnázia, na které nadace nedostačovala, bude zřízena měšťanská a triviální škola. 1
Již v roce 1837 koupil řád dům čp. 127 a roku 1856 sousední usedlost čp. 128. Na jejich místě vyrostla v letech 1862 – 1868 nová budova koleje a škol podle návrhu J. Straky.2 Stavbu realizovali Josef Bělský a František Václavík z Prahy.3 Ještě nedokončený ústav (bez kaple, která byla vysvěcena až roku 1868) začal fungovat v roce 1865 jako poslední piaristická fundace v Čechách. Výnosy Šternberské nadace ovšem nepokrývaly náklady na provoz, a tak byly školy od 1. září 1920 provozovány městem.4 Piaristická kolej jako duchovní instituce ovšem fungovala nadále, i když již v roce 1928 darovala zvon (pravděpodobně z kaple sv. Josefa Kalesánského) kostelu sv. Jana Nepomuckého, 5 v roce 1930 pak členové řádu, až na správce koleje, opustili Nepomuk zcela.6 Kolej definitivně zanikla v roce 1950 v souvislosti s komunistickou represí proti církevním řádům.7
Již ve 30. letech přistoupilo město ke stavebním úpravám budovy. V roce 1933 bylo zbořeno centrální schodiště (jehož součástí byly i záchodky) naproti hlavnímu vstupu a došlo ke stavbě nových WC v rozích nádvoří. V roce 1939 byl do prostoru kaple vložen železobetonový strop a ve vzniklém patře zřízena kreslírna.8 Oltáře podle návrhu Fridolína Wachsmanna zhotovené Janem Schmidtem, s obrazy od Antonína Lhoty a plastikami od Eduarda Veselého,9 jsou dnes nezvěstné.10
V letech 1952-54 proběhla rekonstrukce fasády, která ji poněkud zjednodušila. Budova byla modernizována i později. V roce 1973 bylo instalováno ústřední topení, roku 1981 byl opravován krov a vyměněna střešní krytina – tašky nahradil plech. Bohužel již o pět let později bylo konstatováno, že opravy krovu i pokrývačské práce byly realizovány velmi nekvalitně.11 V první polovině 8O. let byly také vyměněny bohatě vyřezávané dvojkřídlé vstupní dveře za palubkové. Poslední dílčí úpravy probíhaly od roku 1995, kdy byla škola přestěhována do novostavby u sídliště, a zde byl zřízen depozitář Západočeského muzea.12
Popis:
Mohutná dvoupatrová budova s eklektickou fasádou tvoří dominantu náměstí A. Němejce. Ve výrazu stavby se prolínají prvky raně křesťanské, románské, gotické i renesanční. Třináctiosé hlavní průčelí orientované k západu má střední prvek zvýrazněný rizalitem s horizontálním akcentem, tvořeným goticky tvarovaným pětiosým štítem, gradovaným výklenkovou kaplí se sochou madony, šternberským znakem a rozměrným kamenným křížem. Nároží jsou zpevněna prostými, ale masivními pilastry ve vysokém řádu. Přízemí a rizalit působí masivnějším dojmem díky pásové rustice. Okna jsou zaklenutá obloukem s jednoduše profilovanými šambránami, suprafenestrami z klenáků a zapuštěnými parapetními zrcadly. V rizalitu nalezneme okna sdružená, doplněná půlkruhovými nadokenními římsami. Severní fasáda používá identické prvky, pouze střední rizalit je nahrazen dvojicí jednoosých bočních rizalitů. 
V levém z nich portál průjezdu osazený bohatě vyřezávanými neorománskými vraty, pravděpodobně z dílny Jana Schmidta. Okna dvojitá, špaletová, dělená na osm polí.
Od východu přiléhá bývalá kaple sv. Josefa Kalesanského. Obdélná jednolodní stavba se sedlovou střechou je orientovaná k jihu, nad severním průčelím má zděný sanktusník.
Interiéry budov pocházejí převážně z 50. a 9O. let 20. století. Bývalé schodiště obecné školy v severním křídle má zachované žulové stupnice a ornamentální litinové zábradlí.
