Umístění:
Jižní cíp náměstí A. Němejce, ústí Plzeňské ulice a uličky Na Kaplance.
Historie:
Vznik kostela úzce souvisí s počátky šíření kultu Jana Nepomuckého. Roku 1641 vychází Fama Posthuma, první životopis nepomuckého mučedníka.1 Spis je dedikován Františku Matyášovi ze Šternberka, držiteli Zelenohorského panství. Ten v téže době2 nechává na místě údajného světcova rodného domu postavit kostel zasvěcený Janu Křtiteli, dokončený zřejmě až roku 16603 jeho vdovou Ludmilou Kavkovou z Říčan. Tato stavba podlehla velkému požáru města 20. srpna 1686 a byla obnovena synem zakladatele Václavem Vojtěchem ze Šternberka.4
Po svatořečení Jana Nepomuckého roku 1729 stavba zřejmě již nevyhovovala nárokům na poutní chrám populárního světce.
Roku 1732 se majitel panství Adolf Bernard z Martinic rozhodl kostel přestavět. Stavba probíhala od 7. října 1734, kdy byl položen základní kámen, do 22. října 1737.5 Architektem nebo přímo stavitelem chrámu byl dle pamětního zápisu Kilian Ignác Dientzenhofer.6 Adolf Bernard z Martinic zemřel již roku 1735 a kostel tedy dokončila jeho dcera Marie Dominika, která ovšem zdědila pouze alodiální statky, především Zelenou Horu. Mnohem rozsáhlejší rodový fideikomis přešel na jejího strýce Františka Michala z Martinic.7 Ekonomická základna stavby se tak značně ztenčila, což může například vysvětlovat, proč v poutním chrámu tak význačného barokního světce nejsou nástropní malby. Dvojvěží bylo stavěno až v roce 17418, což by mohlo být způsobeno právě finančními problémy stavebníka. Údaje o stavbě v letech 1766-17689 nebo 1767-7010 mohou snad indikovat, že původní věže byly vážně poškozeny při požáru města roku 1746.
V letech 1878-79 byl kostel opraven podle plánů Antonína Bauma a Bedřicha Münzbergera.11 Tehdy byly, mimo běžné udržovací práce, znovu vyzdviženy báně věží, zničené při požáru roku 1835,12 ale hlavně došlo k výrazné úpravě interiéru. Původní, jistě velmi dominantní, oltář sv. Jana Nepomuckého, krytý baldachýnem13 a zakončený postříbřenou sochou světce, umístěný ve středu chrámu14, byl odstraněn. Jeho místo zaujal nový drobný oltářík. Také hlavní oltář sv. Jana Křtitele byl nahrazen neorenesančním. Ostatní oltáře i kazatelna byly přemístěny a opraveny. Byla také položena nová podlaha, osazeno dřevěné zádveří, vyměněna okna.15 Další udržovací práce, zejména oprava omítek a nátěrů fasády a interiérů, se uskutečnily již pod dohledem památkového úřadu v letech 192816 a poté 1992-93.17 V současné době probíhá oprava krovu.
Popis:
Kostel sv. Jana Nepomuckého je vrcholně barokní stavba orientovaná k severozápadu, centralizující obdélné dispozice s dominantním dvojvěžím a lodí krytou mansardovou střechou. Hlavní průčelí směřuje do Plzeňské ulice, v místě vyústění uličky Na Kaplance. Průčelí je trojosé, tvořené středním, mírně předstupujícím rizalitem a postranními věžemi. Rizalit je členěný čtyřmi pilastry ve vysokém řádu s ionizujícími hlavicemi a vrchní částí dříku zdobenou rozvilinovým dekorem. Dvojice pilastrů lemuje střední úsek rizalitu, v něm se nalézá jednoduchý, raně barokní kamenný portál s prolomeným trojúhelníkovým frontonem, nad kterým spočívá ve štuku vyvedený martinický erb se šternberskou hvězdou, nesený dvojicí gryfů. V architrávu je vytesaný latinský nápis o výstavbě a opravě původního kostela Jana Křtitele s letopočtem 1688. Nad portálem se otevírá půlkruhově zakončené okno s agrafou a zvlněným frontonem. Pilastry nesou oblamované kladí s kordonovou římsou, na níž spočívá štít tvořený na bocích volutami a převýšenou střední částí, lemovanou dvojicí sdružených korintských pilastrů. Zvlněný segmentový fronton je roztržen na tři kusy, na postranních částech stojí drobné kamenné plastiky andílků, nad střední se tyčí tepaný jazyk sv. Jana, rámovaný svatozáří. Ve středu štítu se nachází konchou zakončená nika osazená pískovcovou sochou Jana Křtitele. Obě boční věže mají nároží zpevněná pilastry, v patře ztrojenými, ustupujícími. Kordonová římsa plynule navazuje na římsu rizalitu. V přízemí jsou jednoduché barokní portálky, nad nimi půlkruhově zaklenutá nika se zvlněným frontonem. Ve výklencích barokní pískovcové plastiky sv. Dominika a sv. Františka. V horním patře se nalézají místo nik segmentově zakončená okna. Nad nimi na pravé věži hodiny, na levé páskový ornament. Korunní, ve středu konkávně prohnutá římsa nese zvoncovou střechu s lucernou. Stejně jsou věže řešeny i z ostatních stran. Stěny lodi jsou hladké, prolamované kasulovými, segmentovými i prostými obdélníkovými okny. Nad chórem je drobný cibulový sanktusník.
Loď se rozkládá na půdorysu latinského kříže.18 Převýšená střední část na půdorysu kartuše je zaklenutá sférickou klenbou. V konvexně vypouklých rozích jsou v přízemí portály, nad nimi se otevírají valeně zakončené empory s balustrádou. Ke střední části přiléhají na podélné ose dva menší, téměř shodné, prostory se zaoblenými rohy, zaklenuté kopulí na pendetivech. Větší jižní, čtvercového půdorysu a s půlkruhovými nikami na bočních stranách, je součástí lodi. Menší, mírně obdélná, severní, tvoří presbytář a je zakončena valeně zaklenutou, nepříliš hlubokou nikou, v níž je umístěn hlavní oltář. Na jižní straně, v patře nad vstupem, se do lodi otevírá hudební kruchta s konvexně vydutou balustrádou. Na příčné ose je střední pole zakončeno obdobnými nikami jako presbytář, v nich jsou postranní oltáře. Jednotlivá pole jsou vždy oddělena klenebními pasy nesenými plochými dórskými pilastry, zakončenými masivní oblamovanou římsou. Po stranách presbytáře je v obdélné hmotě stavby skryta sakristie a další utilitární prostor. Centralizující prostorová koncepce lodi zřetelně odkazuje k jiným Diezenhofferovým realizacím, například ke kostelům sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech, Panny Marie v Dobré Vodě nebo Nicově.19
Stěny jsou opatřené vápenným nátěrem ve třech odstínech, zdůrazňujících tektoniku. Podlaha je tvořená žulovými deskami. Najdeme zde barokní kazetové dveře s venkovními závěsy. Na hlavních dveřích stojí za pozornost tepaný kazetový zámek. Vstupní přepážka vytvářející zádveří je kazetová se zapuštěnými závěsy z let 1878-79.
Zřejmě nejhodnotnějším kusem mobiliáře je kazatelna ze 2. poloviny 17. století, zlacená, bohatě zdobená akantovými a rozvilinovými motivy, zakončená šternberskou hvězdou. V konvexních nárožích ve střední části lodi jsou umístěné čtyři barokní deskové obrazy s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého. Tři boční oltáře jsou barokní s ionskými sloupy provedenými technikou stucco lustro, čtvrtý byl zhotoven jako jejich replika v letech 1878-9. Hlavní oltář je neorenesanční z téže doby. Jeho kanelované korintské sloupy nesou dórský architráv, na kterém spočívá rozeklaný segmentový fronton korunovaný obrazem Jana Křtitele od Josefa Hellicha.20 Ve středu oltáře stojí v apsidové nice měděná postříbřená socha sv. Jana Nepomuckého od Josefa Maxe a Ludvíka Fortnera z roku 1849.21 Plastiky zemských patronů – sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Prokopa – od vídeňského řezbáře Jana Heindla pocházejí také z období velkých úprav v letech 1878-9, stejně jako obrazy křížové cesty od Karla Herzoga z Plzně.22 Varhany na hudebním kůru pochází z roku 1912.23
