Umístění:
Východní část severní fronty Plzeňské ulice v bezprostředním sousedství kostela sv. Jana Nepomuckého.
Historie:
Na místě jednopodlažního „Tasovského“ domu, znovu postaveného po požáru 1686, v 19. století fungujícího jako hostinec1 a naposled upravovaném roku 1901 za Marie Turkové, vznikla v letech 1908-09 novostavba budovy Okresní hospodářské záložny. Stavbu realizoval místní rodák, stavitel Václav Kšír, podle návrhu dnes velmi ceněného představitele pozdní plzeňské secese Karla Bubly.2 Malby na průčelí jsou od ak. mal. Malého.3
Již ve 30. letech ovšem proběhly stavební úpravy navržené Jaroslavem Brčkem z Plzně a realizované místním stavitelem Františkem Řežábkem, které změnily zejména vzhled interiérů a částečně i dispozici budovy. V roce 1933 došlo k adaptaci kanceláří, v roce 1936 pak i schodiště a zejména hlavní haly. Secesní štukové ornamenty a vyřezávané dveře byly nahrazeny hladkými mramorovými obklady a přísným minimalistickým výrazem. Součástí modernizace budovy byla např. i instalace ústředního topení. V roce 1939 pak došlo i k drobnému zásahu do fasády. Oba vstupy, včetně nadsvětlíků, získaly strohý funkcionalistický ráz.4
Poslední opravy a úpravy probíhaly v letech 1996 (nové přepážky, bankomat a j.) a 2006. V roce 1999 byla odstraněna stodola (zřejmě z 19. stol.) přiléhající k zadnímu traktu budovy.5
Popis:
Výrazná budova se secesně-romantickou fasádou. Průčelí o čtyřech okenních osách, spočívající na žulovém soklu, je zakončeno atikou prolamovanou ovály a segmenty, střední prvek vertikálně akcentován trojúhelníkovým štítem s useknutou špicí, zakončeným drobnou věžičkou s konkávně projmutou jehlancovou stříškou, nesenou konzolou s rostlinným dekorem, odkazujícím ke gotice. Další dvě vížky zpevňují atiku v pravidelném rytmu po stranách štítu. Romantický charakter podtrhuje nárožní arkýř se zkosenými rohy, zakončený mírně konkávně projmutou stanovou střechou. Okna v patře jsou sdružená čtyřkřídlá ve tvaru latinského kříže. Symetrii mírně narušuje okno zcela vpravo, které je, kvůli arkýři, jednoduché. Šambrány jsou vlastně tvořeny vertikálně oblamovanou lesenou, detailní řešení je ovšem ještě poněkud složitější. Výraz doplňují vystouplé nadokenní římsy a parapetní zrcadla vyplněná okřídlenými dívčími maskarony. 
Přízemí, oddělené subtilní kordonovou římsou, má, vzhledem k funkci budovy, vyšší okna než patro, ale stejného tvaru. Dekor je zjednodušen a téměř omezen na jemnou kvádrovou rustiku. Symetrie průčelí je porušena vchodem a průjezdem v levé třetině. Jejich strohý vzhled je dílem úprav z r. 1939. Ve štítě, na arkýři a pod atikou, nalezneme alegorické malby znázorňující výjevy z venkovského života a symboly hojnosti a pracovitosti (úly, včely atp. ).
Z interiérů, které mají již převážně funkcionalistický charakter, stojí za pozornost relativně široké schodiště i zajímavě řešená hlavní hala, jejíž strop vynášejí strohé masivní válcové sloupy.
