Státní oblastní archiv v Plzni, pracoviště Klášter / Nepomuk
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
pondělí 9.. června 2014
14:00–17:00
Program:
výstava zajímavých archiválií se vztahem
k Nepomucku i dalším místům západních Čech
a z podnikových archivů (především Škodových závodů)
ve 14:00, 15:00 a 16:00
komentovaná prohlídka budovy archivu,
bývalé vojenské nemocnice (Klášter č. p. 101)
Akce se koná u příležitosti Mezinárodního dne archivů.
občanské sdružení Topland Brd
vás zve na seminář
„HISTORICKÉ OBJEKTY“
pořádaný v rámci cyklu přednášek DĚDICTVÍ KULTURNÍ KRAJINY
v úterý 25.února od 16:00 hod v přednáškové místnosti Ekocentra ČSOP ve Spáleném Poříčí
ulice Plzeňská 55 (zhruba 100 m od náměstí směrem na Plzeň), účast na semináři ZDARMA
Život na venkově a ve městě se díky nejrůznějším technologiím liší stále méně. Současně s proměnou životního stylu se trochu stírá i „venkovský“ charakter vesnic a městeček. Radám jak uchovat přívětivou tvář venkova a přitom nežít ve skanzenech jsou věnovány dvě přednášky. Vyhrazen je i prostor pro Vaše dotazy a diskusi.
Mgr. Karel Foud / Národní památkový ústav Plzeň
VENKOVSKÝ DŮM NA PLZEŇSKU – POZNÁNÍ, OBNOVA A OCHRANA
Prostor venkovské krajiny i sídel je do značné míry určován množstvím historických objektů, které nejsou v pravém slova smyslu historickými památkami, přesto v sobě nesou odkaz minulosti a spoluvytvářejí charakter místa. Na jejich funkci i provoz jsou však kladeny nové nároky. Budeme mluvit o tom, jak při přestavbách a úpravách těmto objektům neuškodit, nezničit jejich tvář. Jaké prvky jsou typické a důležité pro Plzeňsko, kdy při návratu starých budov do života mohou pomoci moderní technologie a kde je naopak důležité postupovat šetrně a přidržet se tradičních řemeslných postupů.
Ing. Jana Pyšková / autorizovaná krajinná architektka
VENKOVSKÁ ZAHRADA
K venkovským stavením neodmyslitelně patří zahrady. Množství a dostupnost zeleně je pravděpodobně to, co města a venkov na první pohled odlišuje. V současnosti vesnické zahrady přestávají mít prvořadě produkční význam, mnohem více plní funkci okrasnou a rekreační. V závislosti na této proměně se samozřejmě mění i sortiment pěstovaných rostlin. Některé druhy na český venkov neodmyslitelně patří, některé jeho charakter podtrhují a jiným by naopak bylo lépe se vyhnout. Vesnická náVES a městské náMĚSTÍ by se určitě nemělo lišit jen rozlohou a výškou okolních budov. Přijďte si poslechnout jak rostliny pěstovat a kombinovat. Mít u domu rozkvetlou „babiččinu zahrádku“ rozhodně neznamená být otrokem její údržby.
V místní části Železná Huť právě proběhla demolice zchátralého obytného domu pocházejícího z 18. století. Objekt byl významnou součástí komplexu někdejších zelenohorských železáren.
Budovu někdejšího bytového domu pro zaměstnance panských hutí č.p. 78 a 281 v Nepomuku – Dvorci celý týden bourala těžká technika.
Objekt byl dlouhodobě zanedbáván, mnoho let se v něm nebydlelo, majitelé o něj nejevili zájem, takže se dostal do havarijního stavebně-technického stavu. Objekt příležitostně využívali pouze bezdomovci, vybrakovaly sběrači kovů, vznikla zde i černá skládka. Stav nemovitosti pochopitelně začal vadit i sousedům. Na jaře vydal nepomucký stavební úřad demoliční výměr. Protože majitelé objektu za půl roku nikterak nereagovali, začalo na sklonku minulého týdně s demoličními pracemi samo město Nepomuk. Během několika dní bude stavba kompletně odstraněna.
Budova ovšem patřila k nejstarším v místní části Železná Huť. Tato dnes nepomucká čtvrť vznikla, jak název napovídá, jako dělnická osada kolem panských železáren nejpozději v 18. století. Zelenohorské železárny patřily až do průmyslové revoluce k největším na Plzeňsku. Jejich hamry poháněla voda z Panského rybníka, zbudovaného speciálně kvůli nim. Josefské vojenské mapování z 60. let 18. století zachycuje budovy vlastních hutí na hrázi rybníka i právě demolovaný dům, ležící severovýchodně od nich. Další zástavba složená z drobných dělnických domků, která tvoří dodnes stavební fond čtvrti, vznikala až v následujících desetiletích.
Vlastní areál někdejších železáren je kulturní památkou. Stejně stará obytná budova, nedílně k nim patřící, nikoliv. Demolici proto nestálo nic v cestě. Pracovníci Národního památkového ústavu stačili provést alespoň „záchranný“ průzkum a dokumentaci objektu, včetně jeho zaměření. Nevzhledná břízolitová fasáda domu ale skrývala některá překvapení. Ukázalo se nejen, že dům je opravdu starobylý, že se v něm stále dochovalo mnohé z 18. a 19. století, kdy byl upravován (např. kvalitně tesařsky zpracovaný krov), ale především, že stěny patra byly hrázděné! Nosnou konstrukci tvořily trámy, mezi nimiž se nacházely vyzdívky z cihel spojovaných hliněnou maltou. Celý dům pak původně obsahoval 12 bytů, či spíše světnic pro personál železáren. Šlo tedy o jakousi barokní „bytovku“.
Na jižním Plzeňsku známe jen minimum objektů tohoto typu, tedy bytových domů starých přes dvě stě let. Z plánů víme o podobné dispozici již neexistujícího domu v Merklíně. Velmi pozoruhodné, alespoň tedy v lokálním měřítku, bylo hrázděné patro objektu.
Je velkou škodou, že zaniká stavba, která významně dotvářela charakter huťské návsi. Navíc stavba, která, jak se ukázalo, až na poslední chvíli, byla ještě cennější, než se zdálo na první pohled. Je asi chyba, že budova nebyla památkově chráněna. Základním problém, ale spočívá především v tom, že se o objekt nikdo desítky let nestaral.
Jako registrované občanské sdružení, jehož cílem je ochrana historického kulturního dědictví a urbanistického rázu města Nepomuk, si dovolujeme předložit připomínky k návrhu územního plánu obce Klášter, ve věci, která se přímo a doslova dotýká katastru města Nepomuk.
V předloženém návrhu územního plánu je vymezena zastavitelná plocha Z9 „Pod Borkem“ o rozloze 1,913 ha. Jedná se o lokalitu v těsném sousedství intravilánu města Nepomuk, na hlavní příjezdové trase do města. Skutečnost, že jde o místo prvního kontaktu přijíždějících od Plzně, Přeštic i Klatov s městem Nepomuk, považujeme za zcela zásadní pro posuzování vhodnosti zástavby v této lokalitě. Požadujeme proto, aby součástí územního plánu obce Klášter byly takové regulativy, které budou brát ohled na tento fakt a budou komplementární s ÚP města Nepomuk.
Předložený návrh míří správným směrem a konstatuje, že: „Zástavba v lokalitě bude uspořádána tak, aby byl zachován městský charakter zástavby a nebyl poškozen pohled na panorama města Nepomuk při příjezdu do Nepomuku po stávající silnici I/20 od Plzně.“ Obdobnou formulaci obsahuje i ÚP města Nepomuk, který požaduje zachování panoramatu města při pohledu ze silnice I/20. Návrh ÚP obce Klášter dále konstatuje, že lokalita má být přístupná z místní komunikace K19, která propojí silnici I/20 a čtvrť Na Daníčkách, což je z hlediska dopravní obslužnosti území také pozitivní záměr.
Je ovšem sporné, zdali zastavitelné území Z9, v rozloze, kterou mu určuje návrh ÚP, je vůbec kompatibilní s výše uvedeným regulativem. Lokalita Z9 bezprostředně navazuje na rozvojovou lokalitu Na Daníčkách i na zastavěné území v západní části Plzeňské ulice a měla by se tedy přizpůsobit charakteru zdejší zástavby. Tato zástavba je tvořena především rodinnými domy o jednom podlaží a obytném podkroví. Regulativ lokality Na Daníčkách požaduje u nové výstavby sedlové, valbové či polovalbové střechy a stanoví maximální zastavěnou plochu jednotlivých objektů. Díky tomu nová zástavba nikterak negativně neovlivňuje tradiční panorama města, přestože se postupně přibližuje k silnici I/20.
Na základě výše uvedených skutečností se domníváme, že u definice zastavitelného území Z9 v ÚP obce Klášter by mělo dojít ještě k několika úpravám:
-
Měla by být změněná rozloha tohoto území a to tak, aby jeho jižní strana, vedoucí podél silnice I/20, byla co nejkratší (tj. o délce max. 50% aktuálního návrhu, tedy cca 70m). Vzhledem ke konfiguraci terénu, který stoupá severozápadním směrem, reálně hrozí, že zástavba posunutá blíže ke dvoru Borek negativně ovlivní panorama města. Naopak směrem severovýchodním, k lokalitě Na Daníčkách, by mohlo území Z9 zasahovat dále – a to tak aby se organicky propojilo se stávající i plánovanou zástavbou Na Daníčkách. Proto také nepovažujeme za vhodné orientování případného obchodního zařízení s podélnou osou ve směru silnice I/20. Vhodnější se nám jeví jeho umístění podél navrhované komunikace K19.
-
Je zapotřebí stanovit maximální přípustnou výšku hřebene, případně i sklon a typ střech a počet podlaží (opět v návaznosti na lokalitu Na Daníčkách).
-
Za zcela zásadní považujeme stanovení maximální možné zastavěné plochy jednotlivých objektů (max. 300m2). Příliš rozlehlý monoblok naruší panorama města i při zachování všech ostatních, výše uvedených, parametrů.
-
V případě výstavby čerpací stanice PHM doporučujeme revitalizovat a případně rozšířit stávající (a dnes nevyužitý) areál někdejší stanice Benzina.
-
Výsadbu zeleně doporučujeme nejen na plochy parkovišť, ale i na linii přechodu zastavěného území do volné krajiny. Zde by mohlo být stromořadí vhodně doplněno komunikací pro pěší a cyklisty (mlatový/štěrkový povrch atp.), čímž bude vytvořen jasně strukturovaný předěl mezi dvěma typy krajiny (urbánní/rurální).
-
Za zcela nejvhodnější považujeme zařazení podmínky pořízení regulačního plánu pro toto území, pokud by mělo skutečně dojít k jeho zástavbě. Podrobné zpracování v měřítku regulačního plánu může zamezit vzniku negativních dopadů, které by jinak mohly být s nepromyšlenou zástavbou v této citlivé lokalitě spojeny.
Věříme, že pořizovatel ÚP objektivně zhodnotí výše uvedené připomínky a uzná, že jsou natolik opodstatněné, aby byly zapracovány do návrhu ÚP obce Klášter.
Dokument ve formátu PDF zde.
včera 11:33
Nepomuk – Seznam nemovitých památek v Nepomuku na Plzeňsku se na konci června rozrostl.
Ministerstvo kultury do něj totiž po dlouhé snaze místních lidí připsalo dům čp. 30 stojící v Zelenodolské ulici. Téměř tři stovky let stará budova je kromě jiného cenná také tím, v jak autentickém stavu se dochovala.
Pavel Kroupa ze Společnosti přátel starého Nepomuka říká: „Historické centrum města pod Zelenou Horou může mít jistotu, že další jeho součást bude zachována v neporušené podobě i pro další generace.“
Dům je podle Kroupy příkladem typické zástavby Nepomuku v 18. a 19. století. „Jedná se o barokní přízemní městský dům s vysokou polovalbovou střechou, za nímž najdeme nevelký dvorek obklopený zachovalými hospodářskými budovami z druhé půle 19. století. Dům se vyznačuje osobitým průčelím s dveřmi na půdu ve středu štítu, po jejichž stranách se nachází dvojice okének. Jednoduchou fasádu doplňuje v přízemí dvojice oken do světnice a vrata průjezdu. Výraz domu velmi příznivě ovlivňuje urbanistický charakter a genia loci Zelenodolské ulice i celé čtvrti Zelený důl,“ popisuje Kroupa novou městskou památku.
Na místě domu původně stál jiný, který roku 1714, kdy patřil řezníku Matěji Riplovi, vyhořel. Dům, jenž stojí dodnes, vznikl v následujících letech a Nepomuk se jím zřejmě mohl také chlubit, neboť Zelenodolskou ulicí vedl až do 30. let 19. století hlavní tah na Plzeň, takzvaná Pilsner Gasse.
S nápadem prohlásit čp. 30 za kulturní památku přišla právě Společnost přátel starého Nepomuka. Snahu jejích členů svým doporučením podpořilo také plzeňské pracoviště Národního památkového ústavu.
Dům vždy sloužil k bydlení, během 20. století se dočkal několika drobných adaptací (vestavba koupelny, rozvody inženýrských sítí). Poslední dva roky byl neobydlený, což se ale změnilo.
Dnes už totiž dům nové majitele má, a ti si prý díla jejich předků váží a mají tedy zájem objekt zachovat v co nejpůvodnějším stavu.
Nová památka se proto v brzké době dočká nezbytných udržovacích prací, žádná razantní rekonstrukce se ale obávat nemusí. „Dobrou zprávou pro vlastníky je, že díky statusu kulturní památky mohou žádat o dotace na stavební práce, které přispívají k zachování jejích památkových hodnot,“ dodává Kroupa.
Autor: Pavel Korelus
Sborník statí z přednáškového cyklu Historie a kulturní dědictví Nepomucka ve formátu PDF si můžete stáhnout zde
Velikonoce jsou pryč a zima stále nechce předat vládu nad počasím jaru. Jako by věděla, že jsme ještě nesplnili jednu z nepsaných povinností našeho spolku a nepodívali se kritickým okem na opravy a rekonstrukce spáchané na historickém stavebním fondu města Nepomuku v předchozím roce. Před začátkem zednické sezóny je taková rekapitulace nepochybně žádoucí, stojí za to poučit se z chyb předchozího roku a neopakovat je, pokud možno, znovu. A jaká je to radost, najít pozitivní příklad hodný následování! Protože ale historické jádro Nepomuka požívá jen jakési bezzubé ochrany skrze regulativ v územním plánu, půjde v tomto článku spíš o neveselé vyprávění o tom, kam směřuje ráz jednoho venkovského městečka bez svazujících intervencí státní památkové péče.
Začneme tam, kde jsme před rokem s nevelkými očekávánimi skončili. Dům č.p. 147 na rohu náměstí a Husovy ulice získal loni úžasná plastová okna, jejichž (ne)vhodnost jsme tu podrobně probírali. Letos se dočkal novotou zářící fasády, a to doslova. Odstín žluté barvy je, jak se stává poslední dobou nehezkým zvykem, poněkud sytější a jasnější, než by bylo záhodno. Není to ale jediný lapsus, kterého se stavebník se stavitelem dopustili. Štuková výzdoba novorenesanční fasády byla oproti původnímu stavu mírně zjednodušena, špricovaná bosáž kolem dveří je najednou hladká, šambrány kolem oken v přízemí ztratily profilaci, aby získaly jakýsi až kubistický výraz. Doplnění v 2. polovině 20. století odstraněného neorenesančního dekoru na stěně do náměstí se samosebou nekonalo. Historizující krámské poutače, nepochybně inspirované, stejně jako celkový způsob opravy, protějším domem čp. 131, to nezachrání.
Tato konstatování nemají být nemilosrdným ortelem nad provedenou rekonstrukcí. Je třeba ocenit, že majitel měl snahu ráz domu zachovat. A se zamhouřením obou očí lze připustit, že se mu to na místní poměry celkem podařilo. Následováníhodný, natož pak ideální, příklad obnovy historické stavby to ale bohužel ani náhodou není.
Hned o kus výše na cestě Husovou třídou narazíme na někdejší Sejčkovu kovárnu čp. 142. Jeden z památkově nejhodnotnějších nepomuckých domů dostal na první podhled pořádnou dardu – a stačilo k tomu vyměnit pár oken. Co natom, že ta původní zdobila dům od počátku 19. století a šlo tedy o jedny z nejstarších dochovaných oken ve městě? Navíc dochovaná kompletně, v rozsahu celé uliční fasády! Co na tom, že majitelé zde nežijí a dům využívají jako rekreační objekt jen pár týdnů v roce? Co na tom, že plastová okna vhodnému mikroklimatu v interiéru sporadicky obývané stavby rozhodně nenapomohou? Plány majitele nezvrátila ani odbornice z NPÚ, která se snažila zápory chystaného zásahu ozřejmit. Dům není, přes své hodnoty, památkově chráněn, takže modernizaci nestálo nic v cestě. Objekt obsahuje v interiéru spoustu dalších hodnotných prvků, stále jde o jeden z neautentičtěji dochovaných klasicistních městských domů v Nepomuku. Přesto stačilo málo, aby byl jeho výraz silně poškozen. Dle vyjádření majitele se v letošním roce můžeme těšit na luxfery, které nahradí dožilé okenní výplně v přízemí.
V loňském roce byla také dokončena takzvaná „Revitalizace centra města Nepomuk.“ Projekt za desítky miliónů spočíval především v rekonstrukcích povrchů některých místních komunikací. Zejména úprava prostranství u rybníčku Na Kaplance ovšem překonala vše, o čem jsme psali loni v případě Přesanického náměstí. Nejlevnější typ zámkové dlažby pokryl nejen, v této lokalitě ne zcela nutné, chodníky, ale i naprosto nesmyslně „vybetonované“ prostranstí před rybníčkem, které prostě nemohlo být dál zatravněné. Ony metry parteru, zbytečně pokryté betonovými prefabrikáty, představují nejen necitlivý vpád současného stavebního průlmyslu do této okrajové zóny historického jádra, která si donedávna zachovávala ráz „venkovských humen“, ale nejsou ani ukázkou příliš hospodárného nakládání s veřejnými prostředky.
V Plzeňské ulici, v úseku od svatojánského kostela k poště se v rámci téže investiční akce sice více méně jen znovu položila původní dlažba, ale i zde je bohužel leccos k vytknutí. Předně zanikla malebná mozaiková dlažba před obchodem „U Petrů“. Plocha byla uniformě předlážděna standartními žulovými kostkami 10×10 cm. Historická prvorepubliková stopa neměla v projektu zřejmě co dělat. Nepomohlo ani naléhání památkářů ani majitelky přilehlého obchůdku. Co kdyby městu kvůli těm pár metrům neproplatili dotaci? Také přeložení kamenných „plzeňských“ ploten před samotným chrámem se událo s takovým řemeslným umem, že je záhadou, proč k němu vůbec došlo, když je chodník stejně nerovný jako předtím? Snad aby bylo možné některé desky přeříznout, osadit obráceně či jinam?
Kapitolou sama pro sebe jsou litinové sloupky – nejen ty před kostelem, které kvůli ochraně historické dlažby do ní pronikají desítkami šroubů, ale především ty v ploše náměstí. Přehražení veřejného prostranství řetězy napomáhá jen další fragmetarizaci tohoto ústředního městského prostoru, který by přitom potřeboval zásah přesně opačný.
Zavítejme ale konečně do Zeleného Dolu. Tato malebná, ačkoliv nevýstavná, čtvrť byla ještě před nedávnem jakýmsi nepomuckým Žižkovem. Drobné dělnické domky dodávaly této lokalitě svébytné, proletářské kouzlo. O jejich postupném zániku jsme si vyprávěli již před rokem.
Letos proto začněme něčím trochu povzbudivějším. Domek čp. 32 v Zelenodolské ulici se konečně dočkal fasády. Je pravděpodobné, že při jejím ztvárnění se majitelé inspirovali původní plánovou dokumentací z konce 19. století, která je uchována ve stavebním archivu městského úřadu. Kazetová vrata průjezdu, bosované lesény, šambrány kolem oken. Odpusťme pro tentokrát stavebníkům plastová okna a podívejme se na další nedostatky tohoto jinak chválihodného záměru. Především je to značně rozšířený nešvar, kdy šambrány „levitují“ kolem oken. Chybí jim totiž dostatečně hmotná parapetní římsa, či spodní linie pasparty, na níž by stály. Oproti původnímu řešení je také výraz průčelí poněkud disproporční. Proč? Protože došlo ke zvýšení korunní římsy nadstavbou obytného podkroví. Přitom by stačilo doplnit v liniii původní korunní římsy ještě římsu kordonovou a nad ní případně i iluzorní mezonetová okénka a průčelí by se hned mílovými kroky přiblížilo klasickému proporčnímu kánonu. O tom, že detail štukatérského řemesla zdaleka nedosahuje úrovně, která byla standardní před sto lety, je již pomalu zbytečné hovořit. Přesto, stejně jako v případě čp. 147 v Husově ulici, je třeba přístup vlastníků nakonec spíše pochválit. Už třeba jen kvůli hmotové skladbě (znovu) stavěných objektů ve vnitrobloku, které perfektně zapadají do panoramatu města.
O kousek dál v Zelenodolské ulici se choulí domeček č.p. 56. Má nového majitele, jehož ctí, že na chaloupku neposlal bagr. Domek má novou střechu, byl zachován její sklon a tedy i, zřejmě barokní, krov. Ani její plocha nebyla rozsekána množstvím vikýřů. Krytina by samozřejmě mohla být jiná, ale bobrovky jsou opravdu drahé a težké. Další úpravy, které s domkem vlastník provádí, si již pochvalu nezaslouží. Obligátní plastová okna i dveře nejsou do zavlhčeného domku to pravé ořechové. Také je důvodné podezření, že stejně jako okna a vstupní dveře z 20. let dopadly i dveře interiérové, pocházející někdy z přelomu 18. a 19. století. O osudech zdejší černé kuchyně nám také není nic známo. Můžeme se za ni modlit.
V souběžné Klášterecké, či správněji Klášterské ulici, původní to cestě do Kláštera, ukončíme naše dnešní putování Nepomukem. Nejprve jedna, možná úsměvná, ale přesto pozornost zasluhující záležitost. Rodinný domek č.p. 46 se vyznačoval někdy v letech „normalizace“ vystavěným patrem s neforemným štítem o nízkém sklonu. Současná nástavba spojená s úpravou sklonu střechy ukazuje, že právě tento detail napomáhá kontextuálnějšímu zapojení stavby do okolí. Samozřejmě, že průčelí domu není nijak architektonicky vydařené, ale možná právě proto je dobře viditelné, že zvýšení hřebene střechy představovalo v tomto případě krok správným směrem.
Jen o kousek dál směrem z města narazíme na chalupu č.p. 40. Průčelí objektu nevynikalo právě ladnými proporcemi již několik desetiletí. Velkoformátová čtvercová okna a břízolitová omítka brčálového tónu udělaly s chaloupkou své již někdy v 60. letech. Bohužel ani současné úpravy vzhled domu nijak kvalitativně neposunují. Naopak zde, v opozici k nedalekému č.p. 46, došlo ke snížení sklonu střechy. Spolu s její asymetričností způsobenou zastřešením verandy či přizdívkou předsíně je jasné, že nejde o úpravy, které by objektu pomohly v zapojení do rázu místa. Když odmyslíme neproporčnost průčelí, odkazuje nový výraz domu spíše někam do podhůří Alp. A pokud prozradíme, že objekt vlastní jeden nejmenovaný vrcholný představitel města, mimo jiné i člen komise památkové péče, vyjevují se současné stavební zásahy v historickém centru města ještě v jiném světle. Nepochybně se tedy v letošní stavební sezóně máme zase na co těšit.
Nerad bych, aby tento seriál dospěl k masochistickému opěvování necitlivých rekonstrukcí starých domů, ale pokud se v dohledné době nezmění přístup většiny majitelů nemovitostí i lokální politické reprezentace k historickému kulturnímu dědictví v našem městě, nelze čekat žádnou podstatnou změnu.
Takže nashledanou příště u dalších neveselých historek z budovaní moderního maloměsta.
Pozvánka na přednášku
Další díl přednáškového cyklu Historie a kulturní dědictví Nepomucka bude věnován archeologickému výzkumu jako metodě poznání vývoje měst ve středověku a raném novověku. Nevelké archeologické výzkumy provedené v posledních dvaceti letech v souvislosti se stavební činností přinesly v případě Nepomuku důležité poznatky o počátcích a formování města. V Nepomuku i v Žinkovech pak umožnily poznání překvapivě složitého vývoje struktury a zástavby obou měst v raném novověku.
Prezentovány budou především výsledky záchranných archeologických výzkumů prováděných v období let 2000-2012 společností ZIP o.p.s. – Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek, s kterými nás seznámí ředitel této neziskové organizace Mgr. Radek Široký, Ph.D.
Přednáška se bude konat v sobotu 20. října od 14:00 v seminární místnosti na Zelenohorské poště (Zelenohorská čp. 76, Nepomuk).
Akce je podpořena z Programu rozvoje venkova SZI, osa IV. Leader, prostřednictvím MAS Sv. Jana z Nepomuku.
Vstup tradičně zdarma.