V místní části Železná Huť právě proběhla demolice zchátralého obytného domu pocházejícího z 18. století. Objekt byl významnou součástí komplexu někdejších zelenohorských železáren.
Budovu někdejšího bytového domu pro zaměstnance panských hutí č.p. 78 a 281 v Nepomuku – Dvorci celý týden bourala těžká technika.
Objekt byl dlouhodobě zanedbáván, mnoho let se v něm nebydlelo, majitelé o něj nejevili zájem, takže se dostal do havarijního stavebně-technického stavu. Objekt příležitostně využívali pouze bezdomovci, vybrakovaly sběrači kovů, vznikla zde i černá skládka. Stav nemovitosti pochopitelně začal vadit i sousedům. Na jaře vydal nepomucký stavební úřad demoliční výměr. Protože majitelé objektu za půl roku nikterak nereagovali, začalo na sklonku minulého týdně s demoličními pracemi samo město Nepomuk. Během několika dní bude stavba kompletně odstraněna.
Budova ovšem patřila k nejstarším v místní části Železná Huť. Tato dnes nepomucká čtvrť vznikla, jak název napovídá, jako dělnická osada kolem panských železáren nejpozději v 18. století. Zelenohorské železárny patřily až do průmyslové revoluce k největším na Plzeňsku. Jejich hamry poháněla voda z Panského rybníka, zbudovaného speciálně kvůli nim. Josefské vojenské mapování z 60. let 18. století zachycuje budovy vlastních hutí na hrázi rybníka i právě demolovaný dům, ležící severovýchodně od nich. Další zástavba složená z drobných dělnických domků, která tvoří dodnes stavební fond čtvrti, vznikala až v následujících desetiletích.
Vlastní areál někdejších železáren je kulturní památkou. Stejně stará obytná budova, nedílně k nim patřící, nikoliv. Demolici proto nestálo nic v cestě. Pracovníci Národního památkového ústavu stačili provést alespoň „záchranný“ průzkum a dokumentaci objektu, včetně jeho zaměření. Nevzhledná břízolitová fasáda domu ale skrývala některá překvapení. Ukázalo se nejen, že dům je opravdu starobylý, že se v něm stále dochovalo mnohé z 18. a 19. století, kdy byl upravován (např. kvalitně tesařsky zpracovaný krov), ale především, že stěny patra byly hrázděné! Nosnou konstrukci tvořily trámy, mezi nimiž se nacházely vyzdívky z cihel spojovaných hliněnou maltou. Celý dům pak původně obsahoval 12 bytů, či spíše světnic pro personál železáren. Šlo tedy o jakousi barokní „bytovku“.
Na jižním Plzeňsku známe jen minimum objektů tohoto typu, tedy bytových domů starých přes dvě stě let. Z plánů víme o podobné dispozici již neexistujícího domu v Merklíně. Velmi pozoruhodné, alespoň tedy v lokálním měřítku, bylo hrázděné patro objektu.
Je velkou škodou, že zaniká stavba, která významně dotvářela charakter huťské návsi. Navíc stavba, která, jak se ukázalo, až na poslední chvíli, byla ještě cennější, než se zdálo na první pohled. Je asi chyba, že budova nebyla památkově chráněna. Základním problém, ale spočívá především v tom, že se o objekt nikdo desítky let nestaral.
