Můžete se ptát, jaký má vlastně smysl chránit památky? Proč prostě tu „barabiznu“ nezbourat, ten „starej krám“ nevyhodit a nepořídit si radši něco zářícího novotou? Jsou tu minimálně tři závažné důvody pro ohleduplný přístup k památkám (tedy obecně desítky a stovky let starým věcem bez ohledu na jejich momentální právní status).
První důvod bychom mohli nazvat „historickým.“ Památky jsou totiž přímí svědci minulosti. Umožňují nám poznat, jak žili lidé dříve. I zdánlivě drobné detaily, jako je třeba pant na dveřích, stará taška, či trám, můžou odborníkům pomoci rekonstruovat mnoho podrobností ze životního stylu předchozích generací, které bychom se třeba ani jinak nedověděli.
Druhý důvod je „estetický.“ Památky, tedy zejména ty nemovité, jsou součástí krajiny, dotvářejí naše životní prostředí, genia loci. Vždyť jak by vypadal Nepomuk třeba bez svatojánského kostela? Ale i mnohem menší zásahy, jako  např. necitlivá výměna oken na jediném domku, mohou narušit nejen vzhled dotyčné fasády, ale i ráz celé ulice.
Konečně třetí důvod je svým způsobem „ekonomický.“ Památky totiž získávají díky svému stáří nenahraditelnou hodnotu. Jsou to vlastně starožitnosti. Navíc jde obvykle o věci zhotovené ručně, výrobními postupy, které dnes označujeme jako umělecká řemesla. Takže i stará vrata do stodoly nebo nasucho skládaná kamenná zeď mají svým způsobem mnohem větší cenu než jejich novodobé náhrady. Památky také přispívají k rozvoji cestovního ruchu a tedy ekonomickému růstu. Není totiž mnoho turistů, kteří by se chtěli jet pokochat pohledem na plastová okna, břízolitové fasády a betonovou dlažbu.
Našly by se jistě i další důvody, ale i tyhle tři jsou snad dostatečné k tomu, abychom se před každou „opravou“ zamysleli nad tím, jestli nebude spíš „popravou“.