Když se před několika lety objevily první informace, že město plánuje koupit, opravit a využít Němejcův rodný dům pro mistrovu galerii a kulturní centrum, tak mě to potěšilo. Měl jsem sice trochu obavy z toho, jak citlivé či necitlivé budou stavební zásahy, ale jméno renomovaného Ateliéru Soukup (který se specializuje mj. na rekonstrukce památkových objektů) pod projektem mě celkem uklidnilo. Projektová dokumentace sice prozrazovala některé ne zcela pietní zásahy (např. protažení okének bývalého chléva až k zemi), ty ale nepostrádaly celkem vtip a logiku. Pro jistotu jsem se ještě zeptal na veřejném zasedání zastupitelstva hlavního architekta na způsob, jakým bude naloženo s památkovými hodnotami objektu. A pan architekt se začal rozplývat nad archaickým konstrukčním řešením tohoto prostého klasicistního městského domu ze samého počátku 19. stol., např. nad roubenou stěnou v přízemí opatřenou hliněnými omítkami, která bude znovu obnovena atd. Jeho slova mě potěšila a v domnění, že je objekt v nejlepších rukou, jsem se o něj dále příliš nezajímal. Navíc cena 28 milionů(!) nasvědčovala, že půjde nepochybně o vysoce náročnou restaurátorskou práci.
Při započetí vlastních stavebních prácí mě ovšem poněkud zarazilo jméno provádějící firmy: „Stavební montáže“. To příliš nenasvědčovalo, že jde o specialisty na citlivé opravy historických staveb. Vlastní průběh rekonstrukce dal mým obavám bohužel za pravdu. Nejprve byly kompletně odstraněny původní krovy (snad byly nevratně poškozeny houbou nebo broukem?), i když krov obytného domu představoval starobylý typ se střední vaznicí (středověká konstrukce, která se ještě na poč. 19. století výjimečně používala právě v jihozápadních Čechách). Následně byly vybourány veškeré podlahy a stropy, takže z domu zbyly pouze holé stěny. Byl takto radikální postup skutečně nezbytný?
Člověk by, vzhledem k ceně stavby, čekal, že nové prvky budou tedy alespoň pojaty jako věrné kopie původních. Místo trámů se ovšem objevily ve stropech traverzy, stejně tak segmentové cihelné záklenky nade dveřmi byly nahrazeny rovnými ocelovými překlady. Patro bylo také zvýšeno o cca 30 cm, stejně jako štít, což poněkud změnilo vzhled průčelí. Zajímalo by mne, zda-li se na své místo vrátí alespoň původní dveře z 2. pol. poloviny 19. století, které nepochybně pamatují mladého A. Němejce, cihelná dlažba, podlahová prkna nebo pozoruhodný kovaný zámek do komory (zřejmě 18. stol., ale konstrukčně ještě středověká záležitost). Také eternitové šablony, které se znovu objevily na střeše, mohly být, vzhledem k rozpočtu, nahrazeny šindelem, který je zde (i na dalších podobných domcích v Nepomuku) doložen ještě roku 1941 (tedy 3 roky po Němejcově smrti)…
Je rozhodně dobře, že Němejcův rodný dům bude opraven a vhodně využit. Jen je škoda, že se této památce, která byla cenná nejen z hlediska kulturní, ale i stavební historie, nedostalo citlivějšího zacházení. Její autenticita byla totiž nenávratně poškozena. I když je pravděpodobné, že po dokončení rekonstrukce bude objekt vypadat velmi dobře, půjde vlastně jen o předraženou repliku původního domu.