Archive for the Category »Opravy a rekonstrukce «

Expozice před cílem

Je to již půl roku, co jsme naposledy informovali o vznikající expozici historické techniky. Tehdy byla stavba v plném proudu. Co se za tu dobu událo a jak to vypadá v budoucím muzeu dnes, se dozvíte na následujících řádkách.

V průběhu června, a oproti plánu nakonec i července a části srpna,  probíhal v budoucích výstavních prostorách ještě činorodý stavební ruch. Dodělávali se podlahy, dveře a vrata, elektroinstalace a zabezpečovací zařízení, odstraňovali se drobné závady a nedodělky. Člověk by ani nevěřil, kolik času to zabere. Stavební firma nakonec také vše neodevzdala na 100%, takže ke slovu přišla opět několikadenní dobrovolná brigáda. Na samém konci srpna bylo konečně hotovo a my si mohli podat žádost o proplacení dotace.

Administrativní náležitosti dotace se ukázaly jako vcelku tvrdý oříšek a vyžádaly si nejen nejednu cestu do Českých Budějovic, ale především další desítky hodin práce. Po měsíci bylo nakonec formálně vše v pořádku a my se mohli těšit na fyzickou kontrolu ze SZIF. Ta dorazila na sklonku října a po věcné stránce neshledala žádných nedostatků. V papírech ale kupodivu nějakou tu chybičku opět objevila. Nakonec však vše dobře dopadlo a v prosinci se na našem účtě objevila dotace a my mohli vrátit větší část půjčky.

Stavební i administrativní etapy realizace projektu máme tedy za sebou a teď nás čeká již jen samotná instalace vlastní expozice. Až se trochu oteplí, začneme pomalu muzeum zařizovat. Dle našich předběžných propočtů na nás čeká ještě cca 200 hodin práce. Pokud byste měl někdo chuť, můžete nám pomoct.

 

Plánované otevření expozice je na Svatojánskou pouť, doufejme, že do té doby bude upravené i nádvoří a podaří se instalovat i venkovní část – stálou výstavu zemědělských strojů.

 

Na následujících snímcích si můžete prohlédnout, jak to v bývalých stájích Zelenohorské pošty vypadá v těchto dnech:

 

Průčelí je téměř hotové, zbývá jen nátěr vápennou fasádní barvou.

Průčelí je téměř hotové, zbývá jen nátěr vápennou fasádní barvou.

 

 

Ve stáji to opět vypadá jak při návštěvě čísaře Františka I. L.P.1833, jen ty koně chybí ...

Ve stáji to opět vypadá jak při návštěvě čísaře Františka I. L.P.1833, jen ty koně chybí ...

 

 

Pouze nerestaurovaný relikt napajedla svědčí o tom, jak se 20. století k prostoru zachovalo.

Pouze nerestaurovaný relikt napajedla svědčí o tom, jak se 20. století k prostoru zachovalo.

 

 

Ve vedlejší místnosti se již objevil i první exponát.

Ve vedlejší místnosti se již objevil i první exponát.

 

 

Mlátičku parkující v budoucí dobové dílně čeká co nevidět konzervace a instalace na nádvoří.

Mlátičku parkující v budoucí dobové dílně čeká co nevidět konzervace a instalace na nádvoří.

 

Jak pokračuje stavba?

Po delší odmlce způsobené pracovním i studijním závalem přinášíme další zprávy z realizace projektu Expozice historických vozidel. Za čtvrt roku se událo mnohé. Koncem zimy probíhaly v návaznosti na první „slavnostní“ brigádu další menší, takže se nám svépomocně podařilo dokončit prakticky veškeré nezbytné demoliční práce. S příchodem jara nastoupila i stavební firma Kočí a.s. – vítěz výběrového řízení a opravy se rozjely v přímo zběsilém tempu.
Staveniště navštívila i kontrola z MAS SJN v čele s paní profesorkou Bílkovou a nejenže neshledala žádné nedostatky, ale byla z prostor budoucího muzea i způsobu jejich rehabilitace přímo nadšená. Pochvalnými slovy nešetřily ani dámy památkářky (z pam. odboru MÚ Nepomuk a NPÚ Plzeň), které se u nás zastavili o pár dnů déle. I administrativa SZIF se rozjela a došlo konečně k podpisu smlouvy o poskytnutí dotace.
Ještě zbývá spousta práce, ale největší kus už je snad za námi. Na následujících snímcích si v časosběrné zkratce můžete prohlédnout, co všechno se během oněch tří měsíců podařilo zvládnout.

 

20. března:  Budova doznala i zvenku jistých změn ...

20. března: budova doznala i zvenku jistých změn ...

 

 

Uvnitř stáje je odkryta více než polovina původní podlahy. Zatím vcelku nepoškozené. Nepříjemné překvapení nás teprve čeká.

Uvnitř stáje je odkryta více než polovina původní podlahy. Zatím vcelku nepoškozené. Nepříjemné překvapení nás teprve čeká.

 

 

Sousední garáže byly odstraněním nenosné příčky sceleny do jednoho téměř stometrového prostoru.

Sousední garáže byly odstraněním nenosné příčky sceleny do jednoho téměř stometrového prostoru.

 

 

10. dubna: Po oškrábání nesoudržných novodobých omítek se na zdech objevily původní barokní. Jejich tvar dokládá, že i zde byly až do r.1959 identické klenby jako vedle.

10. dubna: Po oškrábání nesoudržných novodobých omítek se na zdech objevily původní barokní. Jejich tvar dokládá, že i zde byly až do r.1959 identické klenby jako vedle.

 

 

22. dubna: Otvory po vratech byly zazděny pálenými cihlami. Okenní niky, situované dle plánové dokumentace z roku 1937, kopírují svým tvarem a rozměry jedinou dochovanou původní.

22. dubna: Otvory po vratech byly zazděny pálenými cihlami. Okenní niky, situované dle plánové dokumentace z roku 1937, kopírují svým tvarem a rozměry jedinou dochovanou původní.

 

 

22. dubna: Tradiční technologií byly prováděny samozřejmě i záklenky.

22. dubna: Tradiční technologií byly prováděny samozřejmě i záklenky.

 

 

26. dubna: Pro opravy omítek byla použita sice průmyslově vyráběná, ale čistě vápenná směs (Hasit 666).

26. dubna: Pro opravy omítek byla použita sice průmyslově vyráběná, ale čistě vápenná směs (Hasit 666).

 

 

3. května: Osazena byla i kamenná ostění, zhotovená opět dle jediné dochované autentické předlohy.

3. května: Osazena byla i kamenná ostění, zhotovená opět dle jediné dochované autentické předlohy.

 

 

10. května: Parapety okenních otvorů kryjí historické cihly ze zelenohorské cihelny, složené opět dle originálu.

10. května: Parapety okenních otvorů kryjí historické cihly ze zelenohorské cihelny, složené opět dle originálu.

 

 

20. května: Ve stáji jsou hrubé práce téměř hotové. Zbývá již jen doplnit chybějící části kamenné dlažby.

20. května: Ve stáji jsou hrubé práce téměř hotové. Zbývá již jen doplnit chybějící části kamenné dlažby.

 

 

Ve vedlejším prostoru zbývá také již jen opravit podlahu, v tomto případě kleťovaný beton.

Ve vedlejším prostoru zbývá také již jen opravit podlahu, v tomto případě kleťovaný beton.

 

 

22. května: Probíhá i oprava fasády, která ale není již součástí projektu a je tedy hrazena 100% majitelem budovy.

22. května: Probíhá i oprava fasády, která ale není již součástí projektu a je tedy hrazena 100% majitelem budovy.

 

Zbývá samozřejmě ještě vyrobit a osadit dveře a vrata, dokončit zapojení všech elektroinstalací … a pak začít připravovat vlastní instalaci expozice…

Reportáž z brigády

V sobotu 20. února byla „slavnostně“ zahájena rekonstrukce bývalých stájí Zelenohorské pošty, dnes chátrajících garáží,  za účelem umístění expozice historické techniky.

„Slavnostně“ je v uvozovkách zcela oprávněně, protože nebouchaly žádné zátky šampaňského, ale kladiva v rukou brigádníků z řad členů Společnosti přátel starého Nepomuka i dalších dobrovolníků.

Cílem akce bylo znovu zcelit prostor bývalé stáje, tedy vybourat všechny příčky, které byly zcela utilitárně vloženy do této barokní síně ve  2. polovině 20. století.

Na následujících snímcích si můžete prohlédnout, jak sobotní brigáda probíhala:

 

Hospodářské budovy Zelenohorské pošty - budoucí muzeum veteránů.

 

 

Pohled do garáže ... zatím ...

 

 

Prostor bývalé stáje předělený množstvím příček.

 

 

Bourání první příčky.

Bourání první příčky.

 

 

Konstruktivní destrukce v plném proudu ...

Konstruktivní destrukce v plném proudu ...

 

 

Staré cihly byly hned čištěny, aby mohly být znovu použity při opravách.

Staré cihly byly hned čištěny, aby mohly být znovu použity při opravách.

 

 

Prostor po stržení všech příček ...

Prostor po stržení všech příček ...

 

 

... trojlodní síň jak se patří.

... trojlodní síň jak se patří.

 

 

Večer po odklizení sutin ...

Večer po odklizení sutin ...

 

 

.. barokní klenby v plné kráse.

... barokní klenby v plné kráse.

 

 

Pohled na kousek původní dlažby ... její odkrytí bude následovat v dalších dnech či týdnech.

Pohled na kousek původní dlažby ... její odkrytí bude následovat v dalších dnech či týdnech.

 

Restaurované dveře věží kostela sv. Jana

Poslední příspěvky v této rubrice byly vcelku kritické, tak teď pro změnu jeden pozitvní.

Na přelomu prosince a listopadu zmizely z portálů věží svatojánského chrámu barokní dveře a nahradila je jakási igelitová plachta. Naštěstí se po pár týdnech dveře vrátily na svá místa, zcela příkladně opravené a navíc v prapůvodní podobě, napuštěné lněnou fermeží a přetřené lazurou v odstínu tmavého dubu. Při resturátorských pracích, které  prováděl Jiří Stýblo ze Sušice, se přišlo na to, že  ozdobný pokryv napodobující žaluzie byl přidán pravděpodobně při opravách v roce 1879. Po konzultaci s vlastníkem – Arciděkanstvím Nepomuk a Národním památkovým ústavem v Plzni bylo rozhodnuto vrátit dveřím původní podobu z poloviny 18. století. Dveře jsou tak pouze prosté svlakové z hladkých širokých fošen, jedinými ozdobami jsou profilovaná klapačka a kování – jistě důkaz toho, že Marie Dominika z Martinic musela na dostavbě chrámu šetřit.

O kvalitě restaurátorských prací svědčí, že na východních dveřích nejsou vůbec patrné stopy po novodobém zadlabaném zámku s hliníkovou koulí(!), který do nich byl vloni z utilitárních důvodů necitlivě vsazen. Místo něj se o větší bezpečnost budoucí malé svatojánské expozice postarají dva drobné zámečky, jejichž mosazné štítky na první pohled téměř přehlénete. Součástí oprav byla i repase původních zámků a závěsů Původní kování z 18. století bylo také restaurováno včetně cínovaného povrchu. A tady bohužel najdeme jedinou drobnou závadu, nikoliv památkouvou, ale technologickou, neboť kování již začíná přes ochrannou vrstvu cínu mírně korodovat.  To je ale opravdu jen piha na kráse. Víc takových oprav!

Restaurátorskou zprávu naleznete zde.

Jak (ne)opravovat fasádu

… ve třech krocích:

1) Vezmeme starou oprýskanou fasádu…

před rekonstrukcí

2) Poškozená místa a zbytečné nerovnosti přetáhneme tenkovrstvou cementovou omítkou, zpevníme umělohmotnou perlinkou …

3) Natřeme  barvou, až oči přechází …

… a máme fasádu jako novou, radost pohledět!

Ne, teď vážně. Oprava průčelí domu čp. 213 v Husově ulici je takřka učebnicovým příkladem jak historické fasády neopravovat. Je jistě chválihodná snaha vrátit poněkud ošuňtělému, místy drobné závady vykazujícímu  a předchozí úpravy prozrazujícímu (zazděné dveře) povrchu slušivější vzhled. Výsledek je ale ukázkou hned několika chyb, k nimž při tom může dojít.

Dům čp. 213 byl postaven v letech 1810-20 a jeho průčelí se až do nedávné opravy dochovalo zřejmě z nemalé části v původním stavu. Šestiosá fasáda jednopodlažního objektu byla členěna čtveřicí plochých, zcela prostě armovaných lesen, spočívajících na mírně předstupující trnoži. Leseny zakončovaly průčelí po obou stranách a ve středu rámovaly opět velice plochý dvouosý  rizalit. Na nich spočívala jednoduše profilovaná korunní římsa. Střídmě zdobené, maloměstské klasicistní průčelí.

Mírně zapuštěná dvojitá okna se sklopkami nahradila někdy mezi lety 1920 a 1950 původní špaletová okna zasazená v líci fasády.  V posledních  dvaceti letech byla osazena současná výloha i vstupní dveře.  Přesto si dům uchoval velkou část autentického výrazu.

Kde se tedy teď stala chyba? Pomineme použití moderních stavebních materiálů, tedy tenkovrstvé cementové omítky a plastové perlinky, které nejenže nerespektují původní technologii, ale nepomáhají stavbě příliš ani ze stavebně-technického hlediska, a zaměříme se na to nejpodstatnější – Při opravě byla zatmelena rustika armovaných lesen! Proč? Lenost zedníků? Šetrnost investora? Vždyť její obnova na poškozených partiích by byla zcela prostá, jen by se na požadovaná místa vložila centimetr široká laťka … To že profilace korunní římsy byla zakryta stejným způsobem, je tedy pochopitelné. Co pak by se někdo, kdo nezvládne prostou rustiku dělal se šablonou na vytažení profilu? Člověk si může jen postesknout nad úpadkem řemesla. Nešlo přece o žádné štukatérské veledílo, ale o rutinu, kterou by zvládl ještě před padesáti lety každý venkovský zedník. Jediné co nás může utěšovat je, že nedošlo k okopání původní omítky, pouze k jejímu překrytí  a osvícený majitel by někdy v budoucnu mohl celou věc (složitě) napravit.

Povrchový nátěr fasády si zaslouží také komentář. Možná až na intenzitu odstínů nelze výběru barevné kombinace mnoho vytknout. Rozvržení má logiku – tmavý sokl, světlejší boční leseny, rizalit a parapety,  žluté plochy. Asi by bylo vhodné alespoň v barvě zachovat leseny kolem rizalitu a jeho plochu natřít žlutě, kolem oken mohla být klidně malovaná pasparta, ale to je jen fakultativní možnost, nikoliv hrubá chyba. Co se ale příčí vší, jinak v celku dodržené, tektonické logice je římsa! Proč proboha není v barvě lesen? Takhle je celá fasáda neukončená! Leseny nic nenesou, jen tak ční vzhůru – a mistru malířskému to ani nepřišlo divné.

Teď můžeme jen doufat, že brzo přijde na řadu výměna oken za plastová, pokud možno jednodílná – a bude dílo dokonáno!

Rodný dům Augustina Němejce – památka nebo maketa?

Když se před několika lety objevily první informace, že město plánuje koupit, opravit a využít Němejcův rodný dům pro mistrovu galerii a kulturní centrum, tak mě to potěšilo. Měl jsem sice trochu obavy z toho, jak citlivé či necitlivé budou stavební zásahy, ale jméno renomovaného Ateliéru Soukup (který se specializuje mj. na rekonstrukce památkových objektů) pod projektem mě celkem uklidnilo. Projektová dokumentace sice prozrazovala některé ne zcela pietní zásahy (např. protažení okének bývalého chléva až k zemi), ty ale nepostrádaly celkem vtip a logiku. Pro jistotu jsem se ještě zeptal na veřejném zasedání zastupitelstva hlavního architekta na způsob, jakým bude naloženo s památkovými hodnotami objektu. A pan architekt se začal rozplývat nad archaickým konstrukčním řešením tohoto prostého klasicistního městského domu ze samého počátku 19. stol., např. nad roubenou stěnou v přízemí opatřenou hliněnými omítkami, která bude znovu obnovena atd. Jeho slova mě potěšila a v domnění, že je objekt v nejlepších rukou, jsem se o něj dále příliš nezajímal. Navíc cena 28 milionů(!) nasvědčovala, že půjde nepochybně o vysoce náročnou restaurátorskou práci.
Při započetí vlastních stavebních prácí mě ovšem poněkud zarazilo jméno provádějící firmy: „Stavební montáže“. To příliš nenasvědčovalo, že jde o specialisty na citlivé opravy historických staveb. Vlastní průběh rekonstrukce dal mým obavám bohužel za pravdu. Nejprve byly kompletně odstraněny původní krovy (snad byly nevratně poškozeny houbou nebo broukem?), i když krov obytného domu představoval starobylý typ se střední vaznicí (středověká konstrukce, která se ještě na poč. 19. století výjimečně používala právě v jihozápadních Čechách). Následně byly vybourány veškeré podlahy a stropy, takže z domu zbyly pouze holé stěny. Byl takto radikální postup skutečně nezbytný?
Člověk by, vzhledem k ceně stavby, čekal, že nové prvky budou tedy alespoň pojaty jako věrné kopie původních. Místo trámů se ovšem objevily ve stropech traverzy, stejně tak segmentové cihelné záklenky nade dveřmi byly nahrazeny rovnými ocelovými překlady. Patro bylo také zvýšeno o cca 30 cm, stejně jako štít, což poněkud změnilo vzhled průčelí. Zajímalo by mne, zda-li se na své místo vrátí alespoň původní dveře z 2. pol. poloviny 19. století, které nepochybně pamatují mladého A. Němejce, cihelná dlažba, podlahová prkna nebo pozoruhodný kovaný zámek do komory (zřejmě 18. stol., ale konstrukčně ještě středověká záležitost). Také eternitové šablony, které se znovu objevily na střeše, mohly být, vzhledem k rozpočtu, nahrazeny šindelem, který je zde (i na dalších podobných domcích v Nepomuku) doložen ještě roku 1941 (tedy 3 roky po Němejcově smrti)…

Je rozhodně dobře, že Němejcův rodný dům bude opraven a vhodně využit. Jen je škoda, že se této památce, která byla cenná nejen z hlediska kulturní, ale i stavební historie, nedostalo citlivějšího zacházení. Její autenticita byla totiž nenávratně poškozena. I když je pravděpodobné, že po dokončení rekonstrukce bude objekt vypadat velmi dobře, půjde vlastně jen o předraženou repliku původního domu.

Sedmero zásad citlivé rekonstrukce

1) Dobře zvažte každé stavební úpravy. Obvykle platí (s výjimkou havarijního stavu), že žádná rekonstrukce je lepší než špatná rekonstrukce.

2) Pokuste se co nejlépe seznámit s historií a stavebním vývojem daného objektu. (ohledně historie jednotlivých domů je nejobsáhlejší Berndorfova Topografie Nepomuka, originál strojopisu je k nahlédnutí v Městském muzeu.)

3) Před každou úpravou podrobně zdokumentujte (alespoň fotograficky) původní stav.

4) Zamýšlené úpravy by pokud možno neměly narušit ráz stavby ani jejího okolí.  Snažte se zachovat co nevíce z původního řešení včetně detailů.

5) Nevyměňujte zbytečně funkční prvky za nové. Drobná oprava je nejen památkově vhodnější, ale většinou i levnější.

6) Pokud je výměna opravdu nezbytná, snažte se nahradit starý prvek co nejpřesnější kopií. Pokud to finance nedovolí, zvolte alespoň co nejpodobnější řešení.

7) Používejte pokud možno tradiční postupy a materiály (tj. dřevo, kámen, cihly, vápené omítky,  silikátové nátěry, pálenou střešní kritinu atd.).

Nepomuk historický – speciální příloha Nepomuckých novin

Nepomuk historický – speciální přílohu Nepomuckých novin 08/2006,  na jejímž vzniku se podílela Společnost přátel starého Nepomuka nalezdete zde ve formátu PDF.

Jak na okna?

Pokud plánujete výměnu starých špaletových oken, prověřte nejprve stav vnitřních rámů a okenic. Obvykle se stává, že vnější okno se již rozpadá, ale vnitřní je vcelku zdravé. V této situaci je nejlepším řešením nechat u truhláře zhotovit pouze kopie vnějších oken a vnitřní ponechat. Nejenže jde o památkově nejcitlivější  postup, ale takové řešení bývá technicky nejsnazší a často i nejlevnější! Nové okenice lze navíc opatřit i eurosklem a tím docílit lepších tepelně izolačních vlastností, aniž by dům takzvaně „přestal dýchat,“ následkem čehož se často zvyšuje výskyt plísní (časté zejména u plastových oken).